|
Vítr zpívá krajině vnadné
A slunce dýchá prach ze zaprášených cest
Čas zvoní v touhách zeleně nesmělé
Krásná matičky přírody tvář jest
Stříbří potůčků a řek objímá údolí
Když ptáci oblohy modř lemují
A jako loďky plují polštáře nebeské
Ryzí něha spí sladce v korunách stromů
A každý nádech upřímnost sama
Motýlí tanec okolo barevných květů
A každý nádech upřímnost sama
Nad skály zraky moudrých orlů
A každý nádech upřímnost sama
Láska pramení zde tak čistá
Jež rozlévá se jako říčka do všeho živého
Z pramene napít se může duše každá
Ve světě nekonečně barvitého
Již rozezněly víly flétny své
Hrají tak nahlas i tiše
Proto miluj zelené bohatství naše
| 
