Zakoupil jsem v bazaru se Štěstím prach,

co po spolknutí promění se v mořskou pěnu

a v oceánu snů

pak utopí člověka.

Ruku v ruce s uměním krásných lží,

pohupuji se nad vlastním osudem

a toužím se rozhodnout …správně.

Tak rozevírám křídla bolesti a učím se znovu létat,

ale oči nerozvážu si jen tak, vždyť jsou oknem do duše,

vytlučené už od loňska.

To sklenář zapomněl se kdesi a nenašel už cestu k nim.

Snad šťastné sny zničí můj strach a ten v slzách moře, navždy se rozplyne ...tak jako prach.