letěl
tiše
jako pírko holubí

letěl
světem
kam však doletěl
vám nikdo nepoví

viděl
jak se rodí den
viděl
jak umírá

hledal
naději
hledal
víru

v nicotných zázracích
v bílém stínu

ptal se větru
slunce
deště

nikdo je však neviděl
nikdo je neznal

unaven
klesl do trávy
a tam
na malém listu
uviděl berušku

byla červená
sedm teček
zdobilo její krovky

věděla
nač se chtěl ptát
věděla
proč přiletěl

a on
je náhle našel

letěl světa kraj
aby na konci svých sil
zjistil
že naději a víru
nosil v sobě

podíval se na oblohu
a viděl
že den umírá
stejně jako on