Občas tančím se stromy

než je zabijou

střihám z větví černobílé filmy

vyvolávám je v zaprášených místnostech

a čekám na hlas až se vrátí zpět

                 mezi zkrkavčené rty

teče mi z očí              smolný proud vyčítavých spojnic pohlednic

rozehrané harfy          v hrudních symfoniích proklínají opratě kocourů

          A

pak vidím jak nahá žena

ve čtyřech obdelnících schází ze schodů

 A

pán s hůlkou se před schody obrátí

jde zas zpět

                A

já vím, že to tak má být

   A

stejně mne to překvapí

stáva se to v otevřených knihách

když na rozespalých nočních stolcích

zvrhne něha pohár plný mšic

                    líhnou se motýli

                               rozkvétají kobercové louky

dlaně stočené do živých kornoutů

tokájí s úšklebky padlých sladkostí

po noci …

stojím mezi pařezy

pokládám květiny co mi věnovaly život

kastrační harakiri

mrtvých kotoulů

jen batolí bolest

konečků prstů

dívka se schovává
pod schodištěm

nahá

poskvrněná Bohem