Průhledy mezi visícími kusy masa, mezi sopečnými kameny

do kráterů, do údolí dezinfikovaných horkem

nebo tam,

kde slunce kazí zuby

a endemické druhy ryb značí střed, pól, místo zlého magnetu -

Mlčíme; slova ale ještě nepochybně přežívají

v poušti jako prázdné igelitové pytlíky,

zatímco divoká nehybnost je vyhrazena lidem,

jejich šlachám a očím.

Ostrov uprostřed jedovatého jezera skrývá další jezero

a ještě další

v nejvnitřnějším zůstane jen anestezie ticha dělohy nebo sopky,

suchý zip pouště zaseknutý sám do sebe:

být žena je jak uklouznout po dlaždičkách

dokola čti tenhle text jako slepec hladinu,

bude to pomník hladu, o kterém svědčíme;

text, který zvyšuje riziko rakoviny,

voda, která neustále uniká ústům.