Až se nebe dotkne země

v prach se vydrolím.

Poryvem posledního vzdechu

všechno vypovím.

Až se v mlze rosa v duhu spojí

sliju se v hmotu beztvarou.

Po proudu zbaveném vln

spasím duši ztrhanou.

Pak zaleskne se v očích bezedných

ševelení černých per.

Vyloudím s bolestí ztrápený,

poslední 

sten.