V Koněprusích bylo koncem srpna veselo. Prokop Holý s Prokůpkem a dalšími hejtmany oslavovali vítězství nad křižáky. Víno a pivo teklo proudem, pijáci je míchali i s vinnou pálenkou – zvanou žžené víno. Pivo nejlepší kvality - bílé, vyráběné z pšeničného sladu, si vojevůdci přivezli až z Domažlic. Již tehdy mělo skvělý zvuk mezi dalšími - staropražským, rakovnickým, jihlavským, turnovským, žitavským a olomouckým. Jídla také hojnost, na rožních vojáci opékali kromě drůbeže selata, ovce a rozporcovaná telata, pro gurmány sloužili k ochutnávce pstruzi a úhoři z jihočeských rybníků.   

    Oslava se konala mimo vesnické usedlosti, neboť nebezpečí požárů bylo v tehdejších dobách mimořádně vysoké, zvláště v létě.   

    Bujaré veselí zdárně pokračovalo, když ztemnělou oblohu náhle ozářil zelený záblesk. Než se zkoprnělí vojáci a jejich velitelé stačili vzpamatovat, stály mezi nimi tři postavy - jedna s kapucí a tmavým pláštěm a další dvě v jakýchsi podivných volnějších kalhotách a košilích nevídaného střihu a látky. Oslavující vyskočili z klád na nichž spočívali a sahali po zbraních.   

    Vtom muž v plášti pozvedl ruku, takže husité nedokončili pohyb a jen ztrnule zírali. Správce – neboť byl to on – promluvil klidným, ale pevným hlasem:   

    „Slyšte, slyšte! Ego sum via veritas et vita(Já jsem cesta pravdy a života). Jsem nebeský posel a zde moji přátelé z budoucnosti. Ničeho se neobávejte, neboť jsme vás přišli pozdravit a pogratulovat k vítězství nad křižáckými vojsky. Nenechte se naší přítomností rušit a pokračujte v zábavě.“   

    Husité se vlivem jeho působení uklidnili a zaujali svá místa u ohňů. Zůstal stát jen vysoký muž ve fialovém plášti, s hlavou lemovanou tmavými, nepříliš dlouhými vlasy, kde v obličeji dominoval orlí nos, knír a hladká brada. Měl rozvážný pohled, a jak se zdálo, i kultivované chování.   

    „Buďte vítáni, kdož s dobrými úmysly přicházíte. Usuzuji dle okamžitého zjevení mezi námi, že nejste obyčejní lidé, ale zřejmě přinášíte poselství od našeho Všemohoucího Pána z nebes. Zaujměte místo a zúčastněte se hodokvasu. Jsme poctěni návštěvou a jistě přinášíte pouze dobré zprávy. Jen nerozumím rčení, že Vaši společníci pocházejí z naší budoucnosti. Vždyť budoucí děje teprve nastanou, není možné, aby z příštích časů přišli nějací lidé,“ ukončil uvítací proslov Prokop Holý – jak čtenáři poznali, byl to vskutku on.   

    Příchozí zaujali místo mezi veliteli kališníků a Správce Všehomíra se opět chopil slova:   

    „Vážený správce českých vojsk a univerzitní mistře Prokope, táborští a sirotčí hejtmané! Svět mých dvou přátel je jiný než ten váš, pocházejí z doby téměř o 600 let pozdější, přesně z roku 2012 po narození Krista. Učení mužové v příštích stoletích přijdou na to, že Země není plochá jako placka, ale kulatá jako železné dělové koule, které nabíjíte do tarasnic či houfnic a obíhá kolem Slunce stejně jako další planety. Toto seskupení se nazývá sluneční soustava. Ta obíhá kolem středu Galaxie, což je systém dalších sluncí – hvězd se svými souputníky. Znázorním vše na mnou vytvořeném modelu,“ přerušil Správce řeč a napřímil ruku k ztemnělé obloze. Ve výšinách se objevily holografické geometrické dynamické obrazce, znázorňující pohyb hvězd s planetami kolem středu Mléčné dráhy. Prokop a další oněměle pozorovali nádherné divadlo. Nakonec Posel nebes opět máchnul paží a scenérie zmizela.   

    Husité se dlouho nemohli vzpamatovat, dokonce přestali jíst a pít.   

    Zato Jirka a Pavel neodolali a postupně ochutnali nabízených masových pochoutek a nápojů. Žák se napil piva ze džbánu a prohodil k Pánkovi:   

    „Chutná docela dobře, přirovnal bych je k výčepnímu desetistupňovému Prazdroji, ale k pravému plzeňskému ležáku má ještě daleko.“   

    Jirka přisvědčil: „Rovněž se nevyrovná ani Gambrinusu, ale pít se dá. Je to tím, že ještě neznají spodní kvašení...“   

    „Zato víno je vynikající. Nevíš, odkud je dovezli?“ zeptal se Pavel.   

    „Zaslechl jsem - prý z Moravského markrabství. Z internetu vím, že Hustopeče byly tehdy po dlouhou dobu hlavním centrem jihomoravského vinařství,“ projevil znalost Jirka.   

    Mezitím Správce pokračoval:   

    „ Vysvětlím hlavní účel naší přítomnosti. Tito přátelé, také vojáci, s mou pomocí zajistili vašemu vojsku hladké vítězství nad křižáky před několika dny u Rýzmburku. Těsně předtím, než jste dorazili a zastihli katolická vojska již na útěku, přítomní dva pánové se svým samohybným vozem, jež se zove obrněný transportér, způsobili mezi jejich šiky paniku. Pouze žoldnéři z italské gardy kardinála Cesariniho se postavili na odpor, což poněkud zbrzdilo pronásledování prchajících křižáků. Nyní ukáži pohyblivé obrazy zásahu mých společníků do bitvy.“  

    Správce nastolil nad husity scénu vpádu Pánka a Žáka na transportéru před německé voje s celou zvukovou a světelnou maškarádou včetně doprovodné střelby obou kulometů do vrcholku stromů nad žoldnéři, což dohromady způsobilo strach, hrůzu, zmatek a následný bezhlavý útěk. Podotkl, že díky této intervenci táborité se svými spojenci mohli dokonat dílo zkázy a morálního rozkladu křižáckých vojsk.   

    Panoráma bylo přerušováno udivenými výkřiky prostých vojáků, kteří správci vojska a velitelům poskytovali nutné služby, zatímco oba Prokopové i hejtmani zaraženě mlčeli.   

    „A teď pohleďte, jak by dopadlo střetnutí s katolickými vojsky nebýt útoku mých přátel.“   

    Opět mávl rukou a husitům se naskytla nám již známá holografická podívaná, kterou Správce před bitvou předvedl Jirkovi a Pavlovi a ještě předtím v noci veliteli roty kapitánu Svobodovi, znázorňující drtivou porážku kališnických vojsk křižáckou armádou.   

    U ohňů se rozhostilo ponuré ticho, přihlížející byli otřeseni hrůznými záběry řádících žoldáků a německých rytířů, stínajících dlouhými meči hlavy ustupujících husitských bojovníků. Nikomu nebylo z kruté podívané do řeči, a to ani nejotrlejším kališnickým hejtmanům.   

    Mlčení konečně prolomil sám Prokop Holý:   

    „Pokud je to tak, nevím, jakým způsobem projevit vděčnost za rozhodující pomoc proti nelítostnému nepříteli. Můžete něco povědět o tom vskutku ďábelském hřmotícím, střílejícím a metajícím blesky samohybném voze, který způsobil zvrat nadcházejícího střetnutí?“   

    „Nejen povědět, ale v mé moci je ukázat vůz zblízka,“ odvětil Správce Všehomíra.   

    Povstal a natáhl paži, tentokrát přímo před sebe. Zelený záblesk a zčistajasna před užaslými husity se objevil Pánkův a Žákův obrněný transportér. I když oba mladíci byli již zvyklí na zázraky tajemného muže, tento počin je znovu překvapil.   

    „Pánové,“ promluvil Správce, „předveďte našim hostitelům, co všechno vaše vozidlo dokáže.“   

    Jirka a Pavel se vzpamatovali, vstali, popošli k transportéru a nastoupili do něj, Pavel k volantu, Jirka do věžičky ke kulometům. Žák nastartoval motor, načež přihlížející vojáci zděšeně ustupovali od ´Satanova vozu´. Obrněnec se rozjel po travnatém povrchu, řidič zapnul výstražná světla a sirénu. Překotnému útěku husitů zabránil Správce pokynem ruky, tito znehybněli jako ochrnutí a jen bázlivě patřili na nevídané divadlo. Jirka zvedl hlavně kulometů do bezpečné výše a spustil sérii dávek. Nutno podotknout, že pro zvýšení efektu ´Posel nebes´ zařídil mezi náboje svítící střely, takže předváděná šou neměla chybu. Po chvíli Pavel přijel blíže, zastavil a vypnul motor. Oba seskočili a přistoupili ke Správci Všehomíra a Prokopu Holému.   

    Správce husitských vojsk chvíli nebyl schopen slova. Poté se dotázal, jestli si může ten ´čertovský vůz´ prohlédnout a hosté mu vyhověli. Dozvěděl se přitom, že to je pouze jedna z technických vymožeností dvacátého století.   

    Další mu předvedl Jirka, když díky tajemnému muži našel v transportéru přenosný videoprohlížeč s nainstalovanými dokumentárními filmy, představujícími moderní svět počátku 21. věku po Kristu, jak sdělili kališnickým velitelům.   

    Ti s úžasem hleděli na proudová a vrtulová letadla, helikoptéry, elegantní automobily, svištící po dálnicích, mobilní telefony a v neposlední řadě i kosmické stanice a raketoplány. Nemohly pochopitelně chybět snímky a videa z dobývání Měsíce, realizované programem Apollo. Otřesně na táborské ´bratříky´ zapůsobily filmové dokumenty z druhé světové války a zničení japonských měst Hirošimy a Nagasaki atomovými bombami.