|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Představ si, že bývaly časy, kdy stačilo sluchem rozeznat oddělování vrstev aortálních, vytlouci srdce na stěnu hrudní a nemít penicilin.
Slavní mužové těchto heroických dob mívali vysoká čela a šedivým dýmem zaháněli duchy umírajících nasáklé chlorhexidinem.
Postele, věčná letadla mozků, přeletují tu nad námi však dodnes a žákyně vyčkávají dobu, až místo sukní oblečou si kalhoty, či utečou někam do světa, kde nejsou nemocní.
Kladívkem zatloukáš do lidí diagnózy, byla ti přidělena skříňka, závdavkem k tomu máš Šobrovnu a píšeš chorobopis básně.
Pamatuj, že byli muži heroických dob, že měli neúprosné ruce, ostrý sluch, že vždycky byli, spíš než jsou. Z podstaty. A kdo příště?
|
|
|
