NOCI ZA KLIKOU

 

Život po setmění zůstal ležet jako skříň

a my vešli po schodech

do vlhkého bytu. Pach rtěnky

závěsy z kožešin, umolousané kroky,

domácký prach z rozsypané obuvi

pokrývající tváře přátel.

Kolik nás bylo v předsíni?

Někdo znal skutečné slovo,

které provázelo ve tmě.

Nálada z vosku, řeči na začátku tisícletí.

             Revoluce je lež

Nesní snad všechny děti

o ukradené revoluci?

To ale nebylo téma.

Byla to poezie a sociální status.

Neviditelný šum za okny,

hmyz rozestřený v síťkách kolem lampy.

Mluvili jsme na balkoně.

Nemám dějinné myšlení.

Zcela bezpříkladně mi chybí pocit,

že bych znal místo v historii.

To ale nebylo téma.

Vyprávěl jsem o holce, co chutnala po jablkách,

její matka měla vilu a ona ráda léhala  

uvnitř smotaných koberců.

Zavírala se do skříní.

Královna večírků.

Nemusel jsem však poslouchat

jak souloží hned vedle na posteli.

Vzal jsem si knihu.

Byl to Borkovec nebo Ashbery.

Četl jsem básně.

Protnula mne jehlice bílého vína.

Do pokojů vnikal studený, balkónový vzduch.

Básně měly dlouhé kostnaté prsty

a také bílou kůži.

Dráty za oknem vedly neznámou vodu plnou elektřiny.

Na začátku roku 2013 by se mohlo zdát,

že vše bylo objeveno,

lidé se budou dorozumívat práškem

vysypaným na chodnících.

Ale tak to není.

Víčka mi sjíždějí dolů. Jsou to rolety.

Poslouchej ptačí zvuk o půlnoci,

kdy ke kalužím sestupuje duše.

Domovní schodiště

jsou předsunutými hlídkami

živých dýchajících baráků.

Hned je tu několik pilných přízraků,

co se nebojí venčit psy

anebo vybírat plastikové popelnice.

Když domluvíme, krademe si z pusy mýdlo a významy.

Nebyl to večírek, ani jeho stín.

O půlnoci hrnce začínaly vřít a hrozen modrého plynu,

vybafnul na mne u sporáku

v kuchyni. Měď zazvonila v podpaždí,

a zrnka sněhu vyrobila 

na kůži hnědá kola spálenin.

Připadal jsem si tolik fyzický.

Ústa opakovala vnuknutí,

zjevené na střechách za rozbřesku.

                Revoluce je lež.

Vycházím po schodech z mokrého bytu,

v očích přízrak vody,

polykám elektřinu, inkoustová čerň

prská mezi zuby, tělo je přikryto košilí

a vlasy, zbavené nočního vlnění,

jsou vystavené dešti.

Noci za klikou brzy skončí.

Měli jsme tolik povinností. 

A život někde mezi tím.

Jelo se do zaměstnání.

Kovový pot na skráních

a hlasy z metra.

V kapsách mne studily bankovky.