Zhasl jsem
a bylo to
jako zemřít
i když v podobenstvích
polí
našich
ležících těl
ještě nepadl
skutečný stín
nechal jsem
vylétnou všechny ptáky
které jsem
vymyslel na nebi
a žárovka
ztichlá uprostřed věty světla
zářila tmou
neřekla jsi
nic
ani když
jsem mlčel
a prach našeho
dechu
pomáhal být
Měsíci tam nahoře
aby bylo kam
pohřbít básníky i psy
za jejichž
náhubky
milenci
mívají minuty ticha
a cítil jsem
tě jak doteky včel
jež na růžích
na rozloučenou
tančí svá
znamení k letu
vím, že pokaždé
když se narodím
vede má první
cesta k mladému obilí
abych si
vzpomněl tě najít
když jím jdu
a ono se tvými stébly prohýbá až k zemi
neboť mé
dlaně jsou něčím jako vítr
a probouzím
se, abych mohl usnout
vedle tebe
jen
| 
