skládá se z nadějí, skládá se z prohřešků,

již není úniku, již není kam se skrýt,

již nejsou potichu a je jich čím dál víc,

už nalezly skulinku, už zvýšily hlas,

jdou mi snad po krku, mysl zamžil strach,

ruce se klepou, srdce bubnuje,

kde je ta víra, kde jsou ty naděje,

výčitky za hříchy ničemné mysli,

výčitky za hříchy stále víc sílí,

až budeme souzeni, úzkost pomine,

snad v odpuštění s úlevou

odpuštění najdeme.