Ve vstřícné cestě uložen byl žal

vstříc dešti, vody kapek narážely

energicky, s dynamikou melancholie

čekaly na mne

jdu jim naproti, jak zmáčený hadr

z mračen, nádob páry, čekal čas

dychtivě sledoval můj tanec

opuštěn v říši snů

usmívám se na déšť

ano, proraž můj hrudník

dostaň se mi do srdce

omílej ho vodou

až moc červená, rudá cihla

odolává, topí se

v prchavém okamžiku vzkvetl bol

uprostřed prázdné vozovky

rytmus změn krachl, smeten

vlnami času, erozí vzpomínek

jen voda v hrudníku se hromadí

a konečně dýchám

moc schovaných tepen, žil

stále v srdci žiji, schován

čekám na správnou chvíli

proto běžím dál