Až se v tichu zimní noci

tak bolestně zbavené všech kouzel

pod smutkem

kapajícím z malých dlaní

skořápky rozpadnou

pouhým dotekem

vzpomínek.

Až minulost zežloutne

během jediného mrknutí žaluzií

a z rozesmátých snímků

konečně

i ty

opadáš.

Pak

do nocí vykradených měst

do cize zabydlených srdcí

vraťte prosím vše

co nechali

mi.

Zabalené navlas stejně.

Všechny ty výmluvně podané výmluvy

lži ozdobené slovem lítost

avšak bez slitování.

Ani ze slušnosti

na zázrak

tak dlouho se nečeká...