„Ale je tu krásně,“ řekla si.

Vdechla pár životů.

Vzrušením upustila brousek.

…

Pohlédla na zničené ruce, posteskla si:

„I kdyby se jeden udřel, vděku by se nedočkal.“

…

„Matičko, a kdy já půjdu na zkušenou?“

Zasmála se: „Až budeš veliký Kostějíčku.“

Podrbala ho ve vlasech a podala mu zdechlou kočku.

…

Přeslabikoval nápis nade dveřmi: „A-R-O.

Co tady budeme dělat, matičko?“

Sklonila se k němu a upravila mu vlasy.

„Ochutnávat.“

…

„Co to tak voní, matičko?“

Ukázala na vysoký komín krematoria.

„Pečou zákusky.“

…

„Jestli nepřestaneš zlobit, zavřu tě do školy.“

„Brrr, mezi živé,“ otřásl se hrůzou.

…

„Koníčka opustil život, protože se utopil?“

Hleděl do prázdných důlků, bál se odpovědi.

Houpala ho na kolenou.

„Ano Kostějíčku, přesně tak.“

„Vy mě také opustíte, matičko?“

Políbila ho na čelo, objala.

„Co tě nemá maličký, ať půjdeš kamkoli, vždy budu s tebou.“

…

„Tady máš ode mne novou hru, zato, že jsi byl tak hodný chlapec.“

Vida tu nádheru, zatleskal ručičkama.

„Jé, ta je krásná …a jakpak se jmenuje?“

„Fukušima.“

…

„Bude to bolet, Matičko?“

„Bude.“

„Hurá!“

…

„Matičko, matičko…“ byl celý zadýchaný,

„srazil mě náklaďák.“

Napřáhla k němu ruce. „To mě mrzí, pojď k mamince,“

 objala ho, pohladila po zádech,

„mrzí mě, že jsem to neviděla.“

Otřel si nos.

„To nevadí, Matičko. Podíváte se příště.“

…

Stál před zrcadlem, natáčel hlavu, čechral si vlasy.

„Copak to provádíš?“ divila se.

Naklonil se k zrcadlu, doširoka otevřel oči.

„Myslím si Matičko, že se víc podobám na strýčka Hitlera,

Ale radši bych vypadal, jako strýček Stalin.“

Tváří jí probleskl úsměv, při vzpomínce na ty milce.

…

„Matičko,

mám o vás strach,

zdálo se mi, že jste ožila.“