Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 1.12.
Iva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Mandala
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 15.5.2014 (18:36:40)

 

 

Mandala

 

       Nic mě nebaví. Čím to je? Už jsem všechno zkusil, všechno zažil, mnoho věcí se už jen opakuje
a vím, kam vedou. Taková prázdnota, hodně lidí ji nevidí. Nebo nemá. Napsal jsem si, co všechno
chci udělat, zkusit. Možná by moje prožitky, tvorba, život stačily někomu na deset životů, ale pořád
mi to nestačí. Nestaly se „zažívání“ a „absolutní okamžiky“ adrenalinovým sportem? Nakolik mohu
mluvit o putování, i když jsem šel tak dlouho? Tady není čas důležitý. 
       Nemusím moc východní náboženství, s mnoha jejich myšlenkami prostě souhlasit nechci. Bylo
důležité to poznat. Ale jedna věc je moc silná. Stavění mandaly, zrníčko po zrníčku, dlouhé hodiny,
dny. A pak ji ve vteřině rozmetat. Pomíjivost. Je existence skutečně takhle krutá? Vím, má smysl,
že se krásný obraz objevil aspoň na chvíli. Slova, slova, slova. Jsou krásná, bez nich by mnoho věcí
bolelo víc. Mít se víc rád, umět si odpouštět, nepožadovat po sobě dokonalost v každé chvíli, nechtít
po životě neustále ty absolutní okamžiky. Sklenice poloprázdná a poloplná. Dualita. Tady a teď,
Předtím a Potom. Rovnováha vyvážená nerovnováhou. Bolest, láska, radost, únava. Krása. Jednoduché
recepty na skvělý život z barevných časopisů, tisíckrát vyvařené, jen s jinými obrázky. Internet, sms,
psychologické články, které dají naději, ale život je složitější. Vztahy. Ideje. Ale život je složitější.
Sebevědomí a sebe-vědomí, boj a sdílení, samota a osamocenost. Inspirace a agrese. Kulhání ke světlu.
Kulhání ke tmě. Třeba po rozmetání mandaly něco zbyde. Vím, že „já“ má víc vrstev a znám je. Stejně
to nestačí, právě teď. Možná toho nechtít tak moc, já vím, ale jsem, jaký jsem, boj se sebou, boj s okolím,
věčné usmiřování a ubližování. Něčeho lituju, něčeho ne, obsese žít naplno den po dni a její marnost,
zkoušet všechno naplnit, zaškatulkovat, popsat. Do slov jde dát hrozně moc, stejně jako do hudby.
Mám rád lidi a často jsme spolu a něco sdílíme. Slova, myšlenky. Nejintimnější je sdílet dotyk rukou 
dva milimetry od sebe; když se jimi nedotýkáme. Ona ta únava přejde, já vím. Jen už nevěřím na temné
noci duše, absolutní naplnění, všeobjímající lásku, nebo ano, na ni možná ano – myslím si a cítím, že tam
něco takového zvláštního je. Nevím. I kdyby nebylo, nevadí. Lásku jsem totiž našel v sobě, nebo spíš
zahlédl. Takovou tu obyčejnou, lidskou.

 

 


 



Poznámky k tomuto příspěvku
Martin (Stálý,Redaktor) - 15.5.2014 > Díky Honzo za milou povídku.
Připomněl jsi mi, jak jsme byli v Nepálu a jak tam lidé ty mandaly dělali. Abych se Ti pravdu přiznal, nikdy jsem nepochopil, proč to vlastně dělají, měl jsem před každou z nich takový divný pocit. Přesně jak píšeš, říkal jsem si, ten člověk dělal takovýto obrázek možná půl roku..kdo ví a pak si jej koupí třeba nějaký cizinec a ten si ho na zeď pověsí jako obraz, aniž by k němu měl nějaký vztah. Pak jej jeho vnuci vezmou a vyhodí se slovy, to je nějaká blbost, dáme sem něco moderního.
Pokud jej však ten člověk dá třeba svému dítěti, bude si jej vážit, pač v něm bude spatřovat tátu, dědu..kdo mu jej dal. V každé z nich bylo ukryto prostě něco strašlivě zbytečného pro většinu světa a moc důležitého pro blízké. Spatřoval jsem v nich tu podstatu, která říká, že i ten nejslavnější člověk na světě pro svět vlastně nic neznamená, jen pro ty nejbližší a lidi, které má rád. Ostatně, jak je tomu se všemi věcmi, které v životě děláme.

<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 16.5.2014 > Martin> Martine, díky za komentář. Jen doplním – mandalou jsem myslel obraz, který se sype z písku, rýžové mouky atd. Pracně se vytvoří a pak rozmetá.
<reagovat 
 jarra (Občasný) - 16.5.2014 > Martin> Lidé tvoří z písku mandaly...dlouho a pracně...pak je ve vteřině rozbíjí a rozfoukají.... právě proto, aby si uvědomili pomíjivost všeho...marnost lidského snažení... Pravda, jsou tu i výtvory vzdorující času...např. pyramidy, velká čínská zeď.....ale kde jsou vytesána jména těch, kdo je budovali??? A i kdyby jejich jména byla ve všech učebnicích....tvůrce musel opustit stvořené.... dřív nebo později.
V dokumentu Olgy Sommerové O čem sní muži, odpověděl jeden muž takto: zanechat viditelnou stopu ve vnějším světě.... Hezké, že???
Doporučil 
<reagovat 
jarra (Občasný) - 16.5.2014 > Taky ještě stále měřím svoji "cenu" svými prožitky a tím, jaké "dobré skutky jsem spáchala" a co všechno jsem stihla a zvládla....A pak si uvědomím, že většina, ne-li všechny záležitosti, kt. mě dnes rozčilují, vzrušují, stresují....zítra ztratí svůj lesk a důležitost, pozítří si nebudu moci vzpomenout, jak "to vlastně všechno bylo"... a na druhé straně jsou tu "maličkosti" léta zametené pod kobercem, kt. najednou "vykouknou" a připomenou se, zabolí a sdělí, že jsou to sice kraviny, ale hodně ovlivnily to, co se událo potom.....a mezi tím je prostor, asi je prázdnej, ale JE a nebolí, neměří se, a smrt se ho netýká....
Body: 5
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 16.5.2014 > jarra> Jarro, moc hezky řečeno, kdo ví, jak to je. Krásně to řekl výše i Martin. Díky, že jste se přišli podívat. Mám radost, že vás tenhle text inspiroval – a že jsem si vaše myšlenky/pocity mohl přečíst zpětně zase já. To je přesně ono..

Je to jako hrát hudbu, někdo přejde s motivem, další ho rozvine a další to celé rozvine zas dál a vrátí to. Když jsou si lidi v kapele spříznění, vzniká obvykle něco silného a inspirativního.
<reagovat 
 jarra (Občasný) - 16.5.2014 > Aaen> Děkuju. :-) přeju krásný víkend!
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 16.5.2014 > jarra> Já děkuji. Tobě také krásný víkend :)
<reagovat 
lada34 (Stálý) - 17.5.2014 >
Doporučil 
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 17.5.2014 > lada34> Lado, díky.
<reagovat 
anae (Občasný) - 21.5.2014 > nebo třeba jen být ... taky nejsem příznivcem vize věčné nirvány, raději se prodírám životem pozemským ... a blízkost druhého milého léčí, bioenergie ... a doufám, že jsi vše nezažil (některé zážitky bych ti opravdu nepřála) ---- ale zamyšlení k přemýšlení, dík
Doporučil 
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 21.5.2014 > anae> Anae, dneska se shodneme. Přesně.
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 21.5.2014 > anae> Já děkuju.
<reagovat 
PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 23.5.2014 >
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter