Umění ztrácet se dá zvládnout bez obtíží;

vždyť tolik věcí se zdá být naplněno záměrem,

že kamsi zmizí, takže jejich ztráta není žádná pohroma.

Poztrácejte něco každý den! Smiřte se s rozčilením

ze ztráty klíčů od bytu, tou mizerně prožitou hodinou.

V umění ztrácet budeš za chvíli jako doma.

Pokračujte v procvičování dalších ztrát, ztrácejte rychleji:

místa a jména, a kde to bylo, a kam jste to vlastně chtěli

jet. Nic z toho není pohroma.

Ztratila jsem i maminčiny hodinky. A představte si! I můj poslední, nebo

snad předposlední?,  ze tří milovaných domů vzal za svý.

V umění ztrácet budeš za chvíli jako doma.

Zašantročila jsem dvě města, malebná. A nebudu troškařit,

pár pozemků v osobním vlastnictví, dvě řeky, jeden kontinent.

Postrádám je, ale není to pohroma.

- Nakonec i ztratit tebe (tvůj žertovný hlas, gestikulaci,

kterou miluju), abych byla upřímná. Je očividné, že

v umění ztrácet budeš za chvíli jako doma,

ačkoli to může vypadat (Piš si!) jako pohroma.    

***

Elizabeth Bishop

One Art

The art of losing isn't hard to master;
so many things seem filled with the intent
to be lost that their loss is no disaster.

Lose something every day. Accept the fluster
of lost door keys, the hour badly spent.
The art of losing isn't hard to master.

Then practice losing farther, losing faster:
places, and names, and where it was you meant
to travel. None of these will bring disaster.

I lost my mother's watch. And look! my last, or
next-to-last, of three loved houses went.
The art of losing isn't hard to master.

I lost two cities, lovely ones. And, vaster,
some realms I owned, two rivers, a continent.
I miss them, but it wasn't a disaster.

- Even losing you (the joking voice, a gesture
I love) I shan't have lied. It's evident
the art of losing's not too hard to master
though it may look like (Write it!) like disaster.    

 ¨