Tak jako vlna za vlnou
na rozbouřeném moři
zmítají se naše těla
zmítají se a hoří.

V úchvatném cvalu
dýcháme z jedněch plic
polibky si šeptáme
kdy nadechnout se víc.

Projíždíme krajinou
na zdivočelém oři
cítím tvůj vlhký klín
hluboko se do mne noří.

Naše těla hoří
stále víc a víc
náhlá extáze svět boří
a vesmír je bez hranic.

Pak v poklidném moři
plaveme vedle sebe
něžnou i divokou
miluji jenom tebe.