Otrhaný kalendář stéká po kůži a studí

stále drží otevřenou trhlinu ..

Nepochopitelná díra

počítadlo času bez listů je svědek minulosti zbavený paměti,

nemá smysl se ho ptát

Každé slovo se otáčí a ostřejší hranou

zasekává

Povídám si a teče krev

Nechci první pomoc, protože bude pondělí

odejdu a tady zůstane pouze jedno-barevná kaluž

Zrcadlo násobí šrámy z monologu…

Nemá smysl hledat odpověď

V otevřeném okně doznívají hlasy

svědek nevypoví nikdy pravdu

směji se důkazům

a noc se převrací horkem

Potíme se a krůpěje rozhovoru propalují drahé povlečení

pláč, stisk nebo jen pohlazení

kudy vést řez, na co se ptát

Mimo dosah visí dotaz

proč tahat kratší sirku?

Beze smyslu přikyvuji

Závaží rozhodování dýchá

pach syntetické vůně vanilky

na zvracení,

z éteru happy hoši

a to nemusím

ladím mimo rozsah

Neodvratně a bez vůle,

jako saně po ledu se blížím ke hraně

Nepotřebnost brzdy je víc než jasná

prostě to bude bolet

Ale zastaví se ten směšný piknik!

Smějeme se, kdo má však radost...