Vcházím do ticha kolem kropenky

líbezné pohlazení svěcenou vodou

neviditelně září kříž na mém čele

Závan blaženosti proniká celým tělem

Klaním se před Královnou,

hle, Žena Sluncem Oděná

Její dech dává prozřít slepci

Poklekám před Nejvyšším

Vskutku se Tvá tělesná schránka proměnila

v kámen?

Slůvko jediné,co přejde přes mé rty

má cenu diamantu „Děkuji“.

Přicházím k Tobě poklekám

u paty kříže.

Oči mé zamíří vzhůru

Světélkují Tvé rozpálené ruce

Přibité? Přesto nejkrásnější.

Snad i mne objímají? Smím doufat…?

Klečím a naslouchám Ti.

Vláha vstupuje do očí.Ne z bezmocnosti.

Dostalo se mi daru slz.

Opouštím chrám – odcházím

do všednosti,

ale už jiný než jsem přišel

A chce se mi povědět všem chodcům, které

míjím.

I těm co přešli kolem chrámu jako by jej

Nebylo.

Nebojte se.