Skládám se z útržků,

na cestě rozsypaných,

jak zvony vibruji.

Nechávám dnešek

nervózně nedohraný,

zítra se probudím.

Čekám na rozednění

nednem i nenocí,

oblečen usínám...

Padá k zemi

sklenice poloplná,

skládám slova ze střepů:

Neživot je být mimo tvůj stín.

Paměť se zadrhává,

obrazy znovu vysychají,

pít, pít, pít..

... žízeň hasily tvé rty

když úplněk chtěl marně

naše ústa oddělit.