Spolu bez pečeti,

bez sebe s cejchem,

tak nějak mimo proud,

časem jsme proběhli.

Za ruku i bez,

průniky něžných slov, sladkých vět

i chmurných dní a nocí beze snů.

Projížďka načerno, let do mraků

a se smíchem pád zpět.

Tak jsme psali příběh,

kouzelný děj

… román se nezrodil.

Pár veršů nebásníka,

obraz beze slov,

bez zítra,

pusto.

Utržený sen vyprchal,

nevchodem padli jsme ven,

a maska šaška nevyhladí,

pocit viny, ukrytý pod šatem.

Spolu bez pečeti,

bez sebe s cejchem,

tak nějak mimo proud ...