|
Dávno zapovězená slova.
Když jste vstoupila do mé cesty
vzpomněl jsem si na ženu
s uvězněným mlékem
o které jsem psal…
Ta žena má již dospělé dcery
zatímco míza na Vašem stromě
pulsuje v zmatené arytmii
píšete nekonečno SMS zpráv
a jen tak mimochodem
půjčíte volantu svého vozu
pár prstů pro poslední chvíli
kdy se ještě můžete trefit do zatáček…
Pokud se někdy volantu pustíte
a vystoupíte z Vašeho plechového stínu
v němž zapomenete svůj mobil
možná vypadnete z role
když nasednete do vlaku
a v prázdném kupé
bez spojení s okolním světem
naleznete samu sebe
podíváte se do zrcátka
a naprosto bezděčně propustíte z úst
dávno zapovězená slova
kdo vlastně jsem…
Jsem žena
která by chtěla vytěsnit
zmatenou arytmii
schovanou za oponou
usměvavých očí
odhodit rekvizity
a vzít do rukou
něco skutečně živého
jen vědět
kde To hledat
ve světě
který se podobá
noci za úplňku
noci
co mě spoutá představami
že všechno vidím
není to ale tak
že nakonec vidím
jen to co chci…(?)
|
|
|
