~ PROTOŽE JSEM SÁM ~


A sžírají mě nemoci
a blížící se stáří,
a zoufalství bez pomoci,
co naději mou maří.

A kostky ledu přikládám
na otevřené rány,
popřávám sluchu baladám,
v pangejtu zanechaný...

~

Dny jsou jak zuby upíra,
ach, teskním po svém mládí,
po nocích pustnu, skomírám,
jen chlast mě rozdovádí.

Už nevěřím na obraty,
na druhé šance, plány,
jako strom, život podťatý,
mé sny jsou rozdupány!

~

I tmy je ve mně na tuny,
a v řekách smutku pomsta,
v srdcích žen jenom ocúny;
k mému již nepřirostla.

O přátelství sním v závrati,
únavou na dno padám,
samota smrti netratí;
smrt lepší, nežli zrada!

~

Já na hřbitovy chodívám,
ten ve mně už si zvyká...
na odraz, který v očích mám,
pak další pijatika.

A jednou už se nevzbudím,
jednou do toho šlápnu,
svůj osud nechám v osudí
a postavím se trapnu!

~

Jak vážka s druhou odletí;
má duše - bude volná!
Smířený s Bohem, se Smrtí,
úleva nevýslovná.

~

S Hospodinem už nesmlouvám,
z mlhy již vyplul prám,
s ním stařec Charón připlouvá...

to proto,
že jsem sám.