|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pláč
Je krásná.V očích vidím plamínky a ve tvářích blaženost.Opět si kreslívá kytičky a hrot její tužky bezmyšlenkovitě obtahuje obrysy toho,co vytvořila.Její obličej je opět jako obrázek.Jako knížka,kterou chceš a musíš přečíst najednou a bez přestání.Opět bloudí v dálavách a splňuje si tajná přání.Při písničce,kterou ráda má,se opět brouzdá bosa a srdce její tajnou melodii zpívá si.Je jako sluníčko,ta její LÁSKA.Na co se podívá,čeho se dotknou její ruce,to rozkvete jako slunečnice po čerstvé ranní rose.Miluje a je radost se na NI podívat.
Dlouhé hodiny hladil bych Ji rád,šel bych se Tam s Ní podívat.Na ty pláně velkolepé,na východ slunce zpoza hor a křičet s Ní světe,světe,mám svou LÁSKU a žádný bol.Položit Jí srdce k nohám a čekat až skloní se a vezmeš ho do svých dlaní,přivine ho ke svým rtům a unikne Jí povzdech malý.
V tom srdíčku však bolest krutá,že vše co v Tobě krásné jest,patří tomu jménu,co šeptáš v polospánku a já pláču,že sešla jsi z mých cest.Nevyznám se v sebe sama a jsem rád,že kveteš coby růžička,mé srdíčko však pláče,sténá,moje maličká.
Zapomněl jsem v opojení,že s LÁSKOU nemožno si pohrávat a nyní pláču,že co bylo,není a Tvoje LÁSKA nedává mi spát.Chtěl bych šeptat ve světle Luny - MILUJI TĚ,MÁM TĚ RÁD,na mých rtech však slova není a duše začala se bát.
Bože,pomoz svému služebníčku,zastav čas a vrať ho zpět.Vždyť ty ohníčky,ten hrot tužky a ten výraz zasněný-ty patřili jen MI!!! To vše uniklo mi mezi prsty a srdce mé mi puká žalem.Trestáš mne? Tak trestej a nespokoj se s málem!!! To utrpení,co seslal jsi,zasloužím si právem.Ten kdo city na hřebík si pověsí,zasluhuje puknout žalem.Když pohladím Ji po tváři,nevím kdo ji hladí a když jí oči zazáří,nevím koho vidí.A když ke spánku uléhám a chtěl bych milování,náhle nevím,zda jsem s ní sám a s kým si její city hrají.
Co komu dáno,to tomu jest.Tomu však,co jedno ráno sešel ze správných cest asi náleží ten krutý trest.Duše má se uzavírá a bojí se,co bude dál.Má Láska však neumírá a mrzí mne,že jsem si s ní pohrával.Vždyť ty krásné city,co Ona dneska prožívá,Já jsem spoutal do ulity a dnes….už není má….
|
|
|
