Za zdí

V přestávce při kličkování

mezi jámami pohřbů

lížeme zmrzlinu

a někde za zdí hřmí

jak se převalují dějiny

Třeba to půjde bokem

třeba to zpustoší

sady jiných sadařů

napadne ty, co to slyší

Nechápu

jak můžou být mraky tak netečné

povznesené

nad ty hrůzy pod sebou

a když je nejhůř

prostě se rozpustí

v krutou modř

Strach jsou zčernalé šlépeje lásky

povstalé v podobě

pochmurného rytíře

ochránce slabších:

někdy, když hvězdy pohasnou

narostou mu dračí šupiny

a křivou svou dýkou

uřeže hlavu svému pánovi