|
|
Mírně melancholické s klasiky.
Slyšet co jiní neslyší
vždy tuze měl jsem rád,
stříbrný vítr v cypřiši ,
m ěsíc nad řekou stát.
Psát své Karině dopisy
atˇ mrtvá je či živá,
slyšet co jiní neslyší
rozumět, co kos zpívá..
Sitsknout jakoby náhodou
chomáče k zlata pod vodou
a něžně zakrýt dlaní,
když dny voněly pohodou..
Vzpomínáš ještě na ní ?
A housle dobře tajené
s houslistou na střeše
když vlasy sluncem zlacené
jí vánek učeše..
Ochutnat vůni nádraží
než ujede ti vlak
v životě lecos překáží
a pozdě je už pak…
Víš ještě co to znamená
když i barvy ti voní ?
nejkrásnější je šílená ,
marné je plakat pro ní.
Když rozloučíš se s podzimem
a jen severák fičí
zavzpomínej si nad vínem
čas letí …
třeskni číší……
|
|
|
