Germáni v pozdějších Čechách a na Moravě

Období markomanských válek není první zmínka o nepokojných sousedech Římanů - o Germánech v souvislosti s českými zeměmi pak především o Markomanech a Kvádech. O těchto dvou germánských kmenech - či národech jsou v letopisech zmínky již na začátku prvního století za císaře Augusta, známa jsou rovněž konkrétní jména - nejznámější pak asi markomanský král Marubod.

Tehdy ovšem osídlení podle všeho vyhlíželo jinak. Markomané jsou nejprve lokalizováni na území Čech - především středních a jižních. Po více jak sto letech Markomanské války však probíhají v druhé části českých zemí - tedy na Moravě. Část Markomanů ale ještě mohla stále sídlit v Čechách- ovšem spojení mezi těmito dvěma oblastmi v zalesněném pomezí muselo být velmi obtížné – snad jediná schůdná možnost by vedla kolem řek.

V pramenech je zmínka i o dalším germánském obyvatelstvu - kterým je kmen Baimoi. Kmen Baimoi měl sídlit v Čechách současně s Markomany a pravděpodobně se jednalo i jiný název pro Kvády - později sídlícími na Slovensku - nebo o další kmen - který s Kvády splynul.
V názvu kmene Baimoi je rozpoznatelný jak latinský název pro zemi Čechy - tedy Bohemia – tak řečtina - která tehdy ovlivňovala mluvu v Panonii - kde Kvádové také sídlili. Dále název Baimoi připomíná název Bavorsko či Bavory - i když se má téměř jisté, že Bavorsko
získalo jméno po keltském kmeni podobně znějícího jména ,který zde sídlil zhruba ve stejném období jako v Čechách Bójové. Vzhledem k faktu - že jméno Bavoři se jako název kmene začalo používat až po stěhování národů - zatímco názvy dávných germánských kmenů z dob antického Říma vymizely - nejeví se zcela nepravděpodobné že by Bavoři mohly být potomky Markomanů - ale ještě víc Kvádů - protože ve staré bavorštině byly zaznamenány výrazy - které se vyskytovali v Panonii, kterou Kvádové osídlili současně s pozdějším Slovenskem. V Panonii na určitou dobu zdomácněly výrazy až z řečtiny - a ve staré bavorštině se po určitou dobu měly objevovat názvy pro dny v týdnu původem z řečtiny. Ergetag (Irchtag) neboli obecné označení pro všední den pravděpodobně odpovídá řeckému slovu ares. Podobná srovnání by se našla i u dalších – již konkrétních dnů.

Podle druhé teorie by Bavoři měli být spíše potomky severských Langobardů - kteří Markomany vytlačili z jejich dřívějších sídel do dnešních Čech, aby se podobný příběh opakoval asi o čtyři století později - kdy asi na sklonku 4tého století Langobardi v Českých zemích - opět cestou nátlaku nahradili Markomany.

Mimochodem k poslednímu období Markomanů na Moravě (tedy velmi přibližně kolem roku 350) se váže vcelku zajímavá zmínka o christianizaci. Podle zmíněného pramene mohlo tedy dojít k pokusu o pokřesťanštění na českém území již asi pět století než u Slovanů v období příchodu Cyrila a Metoděje.

Ale zpět k Langobardům na českém území. Přibližně v období pádu Římské říše se Langobardi přesunuli jednak do Panonie - další - možná početnější část pak do Itálie. Podle slovní zásoby se staré bavorštině byla v zájmových kruzích zmíněna již předeslaná druhá hypotéza o původu Bavorů - totiž, že by Bavoráci mohli navazovat na Langobardy z Panonie. A není vyloučena třetí možnost - že kmen Bavorů se mohl vytvořit vyčleněním z Alemanů - tedy vlastně předků kmene Švábů v dnešním Bádensku - Würtenbersku a západním Bavorsku.
Když už tedy byl započat historický exkurs do jazykového členění Němčiny je asi na místě zmínka o soudobém aktuálním členění německého jazyka. Osobně se řadím k věčným začátečníkům ale znám jedince co uměli jednu větu říct třeba v různých německých dialektech.

No a názorným slovíčkem na kterém může být vcelku ukázkově převézt rozdílnost různých nářečích je třeba slovo richtig.
Takže od jihu na sever je vlastně trojí Němčina.
·
Na jihu je to takzvaná Horní Němčina - užívaná v jihoněmeckých oblastech - Rakousku, Bavorsku, Bádensku - Würtenbersku, ve Švýcarsku.
Slovo richtig se na jihu vyslovuje tvrdě - r?çtik/richtik.
A pak je zde Němčina jako standart - v různých středoněmeckých nářečích.
V berlínské němčině zní slovo richtig poněkud řízněji - riçtiç/rištiš.
Nu a třetí německou jazykovou skupinou na závěr je dolní němčina kterou se mluví například na pobřeží Severního moře v Dolním Sasku.
Ale zpět do pátého století - do doby stěhování národů a pádu Římské říše. S pádem Říma vlastněna dlouho skončila přítomnost - alespoň přímá v pozdějších Českých zemích.
5. století - První stěhování národů a pád Říše římské

Páté století je poznamenáno pustošivým vpádem Hunů do Evropy - kterým začalo období nazývané Stěhování národů, které trvalo víc jako sto let.

V roce 451 na Catalaunských polích ve střední Gálii proběhla bitva národů, kde vojsko složené z Římanů, Vizigótů a jiných – vedené římským vojevůdcem Flaviem Aetiem porazilo vojsko Hunů, jemuž velel Attila. Hunové se z velké části stáhli spět na východ a s úmrtím Attily 453 zprávy o Hunech v Evropě mizí. Avšak Římané již nedokázali čelit náporu z více stran. Roku 455 přepluli ze severní Afriky germánští Vandalové a vydrancovali Řím tak důkladně, že jejich jméno se stalo symbolem bezohledného ničení všeho druhu.

Roku 476 germánští vojáci v armádě Římské říše svrhli posledního císaře – mladičkého Romula Augustula a v Itálii bylo ustanoveno Království Ostrogótů – které samo sebe nazývalo Italské království. Po necelých stu letech, roku 468 do Itálie přesunuli z Panonie mnohem početnější germánští Langobardi – jejichž jméno se ustálilo v Itálii v místopisných názvech – jako například Lombardie.

Ale zpět do pátého století - do doby stěhování národů a pádu Římské říše. S pádem Říma vlastně na dlouho skončila přítomnost Germánů - alespoň přímá v pozdějších Českých zemích.

5. století - První stěhování národů a pád Říše římské svrhli posledního císaře - mladičkého Romula zvaného Augustulus a ovládli Itálii. V Itálii vzniklo Království Ostrogótů - které samo sebe označovalo jako Italské království. O necelých sto let později - v roce 568 - Ostrogóty v Itálii vystřídali mnohem početnější Langobardi - kteří se sem přesunuli z Panonie.