Vstřebal jsem pocity

jižní strany stromu bez lišejníku,

ústy, hlavou, palcem u nohy,

věčný dřímot,

pleskání chlopní,

i to nehezké, co zapomnělo zmizet.

Padající listy se dotýkají levé komory,

(vítr má dnes divnou náladu)

trošku to zabolí,

a hlavně,

rozmáznou obraz čísi dlaně,

snažící se poraněnou mízou,

utěsnit okno do listí.

Se stromy je nutno zacházet opatrně!