DÁVNO

A tak tu skládám báseň o všech těch nevyřčených slovech
a tak tu tečou slzy za velká nesplněná přání
a nikdo neví, kde touhy leží na hřbitovech
a nikdo neví, kdo nad nimi teď hlavu sklání

a tak tu křičím v duchu do všech těch padajících mraků
a tak tu drásám louce trávu zeleného břicha
a kráčím cestou bláznů a pánů Jacků Kerouaců
a kráčím cestou, kde bolest s ránem neutichá

a tak tu slýchám písně o všech těch zahozených láskách
a tak tu šumí listy v létě opadaných stromů
a na provázku ve vybledlých šklebomaskách
si táhnu Dávno jež nezná, co je to jít domů