Michal Bärlach

Podivuhodný výlet mimo realitu a zpět

aneb

Jiráskův Hronov 2003

            Rok se sešel s rokem, odstřihli jsme poslední den metru, zabalili krosny a vyrazili oživit malé ospalé městečko nedaleko Náchodu. Hronov – fenomén a Mekka českého amatérského divadla se probudil z celoročního spánku, restaurace se plnily do posledního místa, ticho se odpotácelo spát kamsi do lesů a radost tekla ulicemi jak se potkávali lidé, kteří se rok neviděli a seznamovali ti, kteří se ještě neviděli nikdy… Tak 31.8. 2003 začal pro divadelníky 73. ročník nejproslulejšího festivalu amatérského divadla u nás, Jiráskův Hronov.

            Ještě potrvá chvilku, než se pořadatelé pochlubí a zahrnou nás neuvěřitelnými čísly, která dokáží, že – slovy televizních tvůrců – divadlo žije! Dovoluji si už dnes díky své zkušenosti z let minulých tvrdit, že mnoho čísel bude takzvaných nej : nevyšší teploty venku i v divadlech, nejvíc přihlášených seminaristů za poslední roky a v neposlední řadě nejvíce vypitého vína a piva za poslední roky…

            Je tradicí, že Klub nejen mladých divadelníků nabízí svým divadelním přátelům možnost přihlásit se do seminářů, kde si pod vedením lektorů- profesionálů (Milan Schejbal, František Laurin, Rudolf Felzmannm, Daniela Fischerová, Michal Hecht a další) osvojí některé aspekty divadelní praxe podle toho, na co je ten daný seminář zaměřen (Situace, Jevištní řeč, Improvizace, Scénografie, Nonverbální komunikace atd.). Ani letos tomu nebylo jinak. Zájem byl především o seminář „S“ (jako situace) vedený Milanem Schejbalem, uměleckým šéfem Divadla ABC, režisér, „I“ (improvizace) pod vedením Andrease Poppeho, profesora katedry divadelní vědy na univerzitě v Osnabrücku, „O“ (obraz) v čele s lektorem Michalem Hechtem, mimem, režisérem pedagogem na uměleckých školách v ČR,Finsku a U.S.A., ale také o seminář „N“ (nonverbální komunikace) pod vedením dramatičky, spisovatelky, psycholožky a pedagožky Daniely Fischerové. Nebylo jednoduché vybrat si z pestré nabídky, jakou nám pořadatelé předložili a právě proto věřím, že všichni byli spokojeni a odjížděli z Hronova obohaceni o nové vědomosti i praktické znalosti (výjimkou je seminář „P“ (jako Poezie) jehož lektor PhDr. Mirek Kovářík se sice svým žákům představil při zahájení festivalu, ale pak Hronov záhadně opustil a jeho žáci jej již nespatřili). Jediným seminářem, ze kterého snad žádný účastník neodcházel spokojen ani obohacen je tzv. PC (Problémový club). PC si neklade za cíl rozebrat jednotlivá představení neboť tak již učinili porotci na předchozích dílčích přehlídkách. PC se chce – a v propozicích je tak psáno – společně s ostatními účastníky zamyslet nad některými otázkami, kterými jsou přesaženy tradiční rámce viděných inscenací. Z čehož jistě vyplývá, že se bude mluvit o konkrétních situacích a ty se pak – zdůrazňuji – společnými silami rozpitvají a najde se v nich jádro pudla – problém, jeho kořen a možné řešení. Nikdy se tak nestalo. Lektoři (výjimkou jsou profesor Císař a Radovan Lipus) se prohrabávají v nic neřešících obecnostech a dávají tak najevo svou teoretickou převahu nad všemi účastníky debaty. K společnému zamyšlení nedošlo snad ani jedenkrát v posledních třech letech.

Mimo účast v seminářích letošní ročník nabídl v hlavním programu k shlédnutí 24 divadelních představení, z nichž některá byla velmi podařená (Divadlo V.A.D. Kladno – Hotel Infercontinental, Černí Šviháci Kostelec nad Orlicí – Amatéři, Divadelní studio mladých Aglia, Litva – Medvěd, Divadlo TAMTAM OZ- TAM-TAM Humenné, Slovensko – Na jednom dvore, Střípek Plzeň-Kouzelnej mlejn), některá zaujala svou upřímností a nevázaností (PrakOta Řetová – Biloxi Blues),ale objevila se i taková, která by už snad nikdo podruhé vidět nechtěl (Společnost Dr.Krásy Praha – MACBETH 2003, Divadlo Čára FF MU Brno – Mastičkář, DS ZUŠ – studio „V“ Veveří Brno – Romeo, Julie a tma). Z pohledu čistě subjektivního mohu říci, že kvalita vybraných představeních oproti minulým letům lehce vzrostla, i když celkový dojem mám zkalen svými postřehy o jedné z cest, po které dnešní amatérské divadlo kráčí (viz příspěvek Cesta přes skvrny aneb trním do publika) a která se ukázala během letošního ročníku být poměrně frekventovaná. Mimo základní program se podařilo zajistit poměrně příjemná inspirativní představení, která se odehrávala v parku A.Jiráska a stala se tak příjemným a vesměs i kvalitním únikem z horkých a zadýchaných divadelních hledišť (ÚstaF poezie Brno přivezl to nejlepší ze svých voicebandových představení, Divadlo Kámen /Praha – Karkulka).

Abych ve Vás nevyvolal svou recenzí mylný dojem toho, že Hronov je plný nedokonalosti, musím dodat, že z Hronova jsem přijel krásně unaven, nadšen, rozradostněn a natěšen na další ročník. Myslím, že během těch deseti dnů by se dalo naměřit – existoval-li by takový přístroj – v Hronově největší koncentraci radosti a dobré nálady na území celé České republiky. A o tom z velké části to divadlo je…

JEDEN DEN HRONOVSKÉHO SEMINARISTY (mě)

8:30 – budíček, ranní hygiena, snídaně

9:00 – začátek semináře

13:00 – konec semináře, přesun na oběd

13:00 až 16:15 – posezení u vínka, piva či čaje (Hronovská čajovna je fantastická)

16:30 – představení

18:30 – večeře

19:30 – představení

22:10 – představení

23:45 až 6:00 posezení u vínka, piva či jiného alkoholu.