|
Zůstanu figurka s úsměvem na tváři,
zůstanu figurka, které štětec do očí namaloval lesk,
zůstanu figurka, kterou bude někdo vodit tak, abych to byla opravdu já,
zůstanu figurka – odlitá ze sádry, vyřezaná ze dřeva a vytesaná z kamene,
ale mé srdce, které se za těch pár let,
co se mi nevědomky zdají jako okamžiky, změnilo, bude bít mimo rytmus.
Ale mé srdce, které je podobno přetékajícímu poháru,
ale mé srdce, které je plnoplné živé, hořící lásky,
mé srdce bude smutně bít, i když se štětcem namalované rtíky budou smát.
Má ústa budou mlčet, i když všechno uvnitř mě křičí a křičí a křičí,
má ústa budou mlčet, i když bych potřebovala osvobozující proud mých slov,
má ústa budou mlčet, i když to pro ně bude znamenat zkázu.
Zůstanu figurkou, má ústa budou mlčet, ale nikdy,
nikdy nedonutím rozumem srdce, aby se své lásky vzdalo.
Zůstanu figurkou, má ústa budou mlčet,
a mé srdce bude vzdorovitě bít
a mé srdce bude vzdorovitě bít
a mé srdce bude dál vzdorovitě bít…
| 
