To, že to bolelo, jak když ho poprvé neposlechla vysokovýkonostní ždímačka vemen, Frantu, alias Bé-52, nenapadlo, přesto ho sedínka pálila pořádně.

Hmmm, takže takhle vypadá peklo. Pěkně to tady smrdí, ale to u nás v kravíně smrdělo taky. Aspoň že je tady všude spousta červený, stačí jen někde sehnat žlutou a to by v místě, který svým zápachem připomíná sirné doly, neměl být žádný problém, a s chutí do toho. Pár transparentů, několik vlajek, srp a kladivo a já jim vysvětlím, co to je, být skoro laureátem vyznamenání pro úderníka roku v socialistickém státě, jako je ten náš. I v pekle musí být pořádek.

Jak Franta později pochopil, na opakování VŘSR bylo už poněkud pozdě. V pekle panoval komunismus takového stupně, o jakém se našemu budovateli mohlo na zemi jenom zdát. Byl v sedmém nebi.

Majetku dostal poskrovnu, ale jak brzy pochopil, bylo to u všech ostatních stejné. Nafasoval jeden kotel, ve kterém by byl vařen, kdyby náhodou neposlouchal, jedny důtky na pravidelné týdenní návštěvy parolázní Očistec, několik tetování se svým jménem na rozličných partiích jeho propracovaného těla a deset poukazů do McDonald’s. Franta si původně myslel, že jde o místní erotické služby, poskytované za vysoké pracovní nasazení. Chvíli také přemýšlel, proč není za jménem přípona –ová, pak ho ale napadlo, že peklo musí být plné anglicky mluvících kapitalistů na rekvalifikaci a tudíž se není čeho obávat. Když zjistil, co je McDonald ve skutečnosti zač, byl nemile překvapen, ale o tom až jindy.

Seznam čítal také několik balíčků sirek. Na co jsou, Franta nikdy pořádně nepochopil, snad reklamní účely (nezavání to kapitalizmem?) případně malá pozornost podniku. Navíc i sadu dvouvrstvého toaletního papíru (trhal se stejně snadno jako Harmasan, rozpomněl se Franta na domov) a sadu štítků do píchaček, protože i v pekle musí být pořádek.

Jak již bylo řečeno, Franta byl se vším navýsost spokojen. Každý měl všeho málo, ale nikdy ne zas tak, aby musel strádat. Ovšem pouze za předpokladu, že člověk skákal tak, jak se pískalo a to chápavému Frantovi nedělalo žádné problémy. Nikdo nikomu nic nezáviděl, nikdo se neflákal (vaření bylo opravdu nepříjemné) a všude vládl klid, mír a vysoké pracovní nasazení.