Je žonglér

každé ráno vstává

se salvami smíchu

poplaší ptáky za oknem

ale spíš je to kašel

čeká na tu chvíli

kdy se léto vrhne do pokoje

pak dvakrát nádech

posun k zrcadlu

i protírání očí je rituál

jakoby jeho ruce stále účinkovaly

po snídani snímá své myšlenky

v samohře nejít příliš hluboko

potěžká v ruce šest nožů

a dá jim pohyb

zase dýchá švih dva tři

a večer se rozsvítí světla

cirkusu Tichy

famfára otevře

on bude už jenom

v tom víření

aby splatil dluh bytí

nenechá ze své hry

čouhat výztuže dřiny

a do jásotu přehraje úklonu

baletka za scénou upraví sukni

vzdychne

principál: