Barevný magazín, ten i onen:

Unavený jsi celý život…

Někdy k tomu nebyl důvod…

Již nelistuješ v magazínech:

Únava je nepřekonatelná? Někdy když, ale co by, i když...

*

Černobílý zamyšlený plátek pro menšiny:

Stále se v sobě hrabeš?

Věčně nejde být poučitelný a zaměnitelný…

Nečteš už ani toto:

Horší než se hrabat v sobě je vnímat druhého, který si řeší své bolesti.

K ničemu nedochází a tvé řeči je hrách, co se kolem kutálí.

*

Volkmen samá muzika:

Zavři oči!

Kolem lidi přibržďují,

sledují se bez rizika nákazy jednoho druhým…

Volkmen jen výjimečně a jen v noci, když tví spí:

Oči stále otevřené. Vyplnění snů?

Dlouho to bude trvat? Podle tebe ne. Přesvědčovat neumíš. Měl bys?

*

Rádio, zase muzika:

Nesměj se věčným omylům, tak nechtě stereotypním…

Pak se rozhlédni, obzor je stále před tebou…

Rádio už nezapínáš:

Hádat se? Utrhovat se na své, cizí?

Tak moc cizí není nikdo. Bolí tě i oni. Směješ se jim i s nimi.

Dokážeš je dokonale nevnímat.

*

Televize, libovolný program:

Nepočítej ulice, kterými ses prodíral, vypni se, i ji…

Smutek je neumytá radost, sprchovat se nenechá každý den…

Televizi taky moc ne:

Ulic přibývá, ovladač sebe stále po ruce...   

Jistota zvratů? No a co... Smutné oči vidíš stále. 

I tak moc nepochybuješ? Vše  je, bude tak, jak jedině...