Rozprostřená dlań nese den
čarami slov neznámé básně
ze které nezbylo nic
jen pohled dívám se na tvé římsy

otřené přicházejícím světlem
paprsků čekám na hvězdu až zhasne
ustele si mezi trámy
tak jak kdysi
to jsme byl ještě malý princ.

Pomalu padá mlhou rána
kdy poprvé viděl jsme tvůj zrak
mé srdce jen stále věří
na vyznání a přísahu lásky
jakou nikdo jiný neslyšel
neunesl tě snad drak
vstoupilas do mých vzpomínek
z čar složím tvé jméno
schoulíš se do mých rozprostřených dveří.