Dopis Maxovi

     Promiň, ale brečim už půl hodiny. Nepiš mi o svojí ženě, nemá tě ráda. Viděla jsem vás na koncertě a hádali jste se celou dobu. Nevim, jak to mám snést, tvař se, prosím, že žádnou nemáš, kvůli mně.
     Děti na mě útočí, že nežiju, jak chtějí ony. Nemám žádné přátele, ani žádné přítelkyně, mužovi jsem úplně lhostejná. Sourozenci a příbuzní se mě bojí, kolegové jakbysmet. Je to horor.
     Ráda bych si s tebou psala prostě jen tak, pozorovat mraky společně, to je to jediný, co doopravdy chci.

Zuzana