Na stole ležely

stíny dětských

pohledů.

Omotaly ucho džbánu.

Oprášila jsem ten

provázek.

To pro Tvé otisky

prstů,

které pršely z veškerenstva

do vypalované hlíny.

Zatím Ti neřeknu,

co znamená život.

Na to musí každý

přijít sám,

že usnul schoulený

do klubíčka

v klíčové dírce.

A klíč je možná pod

rohožkou.