když ti po dalším odkrojeném ránu

hlava

pod kopyty pelyňkového dechu hraje

zas o trochu víc

k počátkům

a za krkem dikobrazím

se tvá kůže ježí do podlitin

zas o trochu

bolestivěji

 

nejspíš ani v jícnu Podolského podloubí

nenajdeš

tiché

a na kočičích hlavách roztřepené

pohledy

do melodramat budoucnosti

 

a jestli se večer

jako slastí rozpůlená

a nesešitá vdova po Kazateli od Horů

zase propiješ

skrz dráty vysokého napětí

 

bude i tvoje věčně druhá

potřeba vyhrávat bez milosti

utracena...