Adam seděl na podlaze poblíž okna, z kterýho byla vidět osvětlená Praha a kouřil.

Uvědomil jsem si, že kouří vlastně v průběhu celýho silvestrovskýho večírku. A to se holedbal, že už si nezapálí.

Jak dlouho mu to vydrželo? Tejden?

Všiml si, že se na něho dívám a kývnutím hlavy si mě zavolal k sobě. Vyprostil jsem ruku z pod nějaký Gertrudy, co se ke mně posadila a pak vytuhla zmožená chlastem a trávou. Vzal jsem si skleničku, krabičku startek a prodral se skrz mejdan k oknu a k Adamovi.

Začal hned mluvit.

"Víš jak byly ty blackouty, ty výpadky elektriky (kývnul jsem jako že vim co to znamená) v Americe a pak v tý Itálii?"

Znovu jsem kývnul, jako že vim.

"Pamatuješ si, že by nějak vysvětlovali, proč se to stalo? Na tak obrovskym území prostě přestane jít elektrika, hele, to přece nemůže bejt jenom jako výpadek nějaký jedný elektrárny. Nebo jednoho třeba uzlu někde trafačky nebo jak se to jmenuje. Pamatuješ se, že by k tomu něco řikali?"

Zavrtěl jsem hlavou, jako, že nevim, jak to v ysvětlovali. V paměti se mi mihlo pár obrazů lidí při svíčkách v nějaký hospodě, potom jak spěj na ulicích, ale že bych si vybavoval klidnej hlas komentátora, kterej vysvětluje... z důvodů toho a toho... ne, vždycky jen ... se nemohli dostat domů, tisíce, obrovský oblasti... a tak.

Adam pokračoval.

"To je divný, ne?

Řikal jsem si, že by to bylo jako dobrý, víš, třeba pro nějaký teroristy, nebo saddámy, nebo takhle, co se chtěj pomstít, nebo útočit... že by si takhle jako udělali zkoušku... no a americká vláda to tutlá, viď, nikdo nic neví, nikdo se ničeho takovýho nebojí, šak sme to zvládli kluci americký, ne?...no a oni pak, teda myslim ty teroristy,  vyhoděj do vzduchu, nebo poškoděj vytipovaný místa a půlka světa může bejt bez proudu, je to logický, je to rychlý no a pak se to už všechno posype samo, dyť..."

Přes Adamovu hlavu jsem sledoval, jak světla nad Prahou ubývá. Pak zhasl lustr i v našem pokoji.

Všichni kolem propukli v bujaré veselí.