Když každý večer usínám,
jen na tebe Mášenko já vzpomínám.

Já na Slapech držel jsem Tě
poprvé v objetí,
pak Podolí a nedávno u Karla
to bylo potřetí.

Já teď bych chtěl, aby se mi zdálo,
jak spolu jsme a času není málo.

Já tebe v náručí pod hvězdnou oblohou
bych nes,
že před námi by ustoupil i ten
nejhustější les.

Já bych tě laskal na každém kousku těla,
ale však jenom pokud bys to po mně chtěla.

Já mám Tě v hlavě živoucí
předlohou,
tvé oči brázdí setměle slunnou
oblohou.

Tvé vlasy vlají do všech stran a
blýskají se rosou,
v mé mysli není žádná jiná,
soupeříc s tou krásou.

A to píši proto, protože nemůžu spát,
dokud Ti neřeknu, že "LÁSKO MÁM TĚ RÁD!!"