SEDMÁ PRÁZDNOTA

"Na co tady čekáš?" zeptal se ho mladý, příjemně znějící dívčí hlas.

"Možná na život nebo na smrt, podle toho co přijde dřív " odpověděl a ani nevzhlédl.

Na zemi leželi tři prázdné lahve od piva, v jeho ruce čtvrtá poloprázdná. Když si vyndaval z krabičky předposlední cigaretu, začal hulákat: "Hej, kde si, kams mi zmizela. Ještě se mi nestalo, že bych měl v krabce jen dvě cíga. To přece není možný. Jedno pro tebe, jedno pro mě. No tááák, kde si?!"

Byt byl prázdný. "Tak dlouho si neměl ženskou, ach tys tak dlouho neměl ženskou" jeho hlas pomalu přecházel v šepot. Posadil se zpět do vybledlého křesla a zapálil si. Přemýšlel o své dosavadní existenci a nemohl si vzpomenout na události starší několika posledních týdnů. Pak si uvědomil, že vlastně žádné nebyly.

"No tááák, vzpomeň si, jak se jmenujou tvoji rodiče, no tááák, dělej." Raději se napil piva. "Dyť ty vlastně žádný nemáš!" Dál se minulostí nezabýval. Hlavní pro něj bylo pití. Zasyčení, které vydává otevíraná lahev piva pro něj byl nejkrásnější zvuk. A znovu si dopřál potěšení ho slyšet.

Po podlaze lezl velký, černý šváb. Natáhl nohu a zašlápl ho. "Kéž by tohle udělal někdo mě, brouku, ale na mě si nikdo ani nevzpomene." Zazvonil telefon. Došoural se k němu a zvedl jej: "Byt Natta Švabinského."

Byl to omyl.

Popošel k věži a pustil si CD The Doors.Vrátil se do křesla.

Zvolna se rozezněly tóny oidipovské The End.Asi v polovině písně začalo CD přeskakovat.Vstal, popošel k věži a vypnul ji.

Otevřel si další pivko a zamyslel se nad podivnou návštěvou, která mu položila jediný dotaz a vzápětí zmizela. Nenapadalo ho jediné jméno, jediná tvář. Naposledy navštívili lidé jeho byt, když se mu do něj přes balkon dostala sousedova kočka a chcípla tam. Zápach se stal časem nesnesitelným, ale on si toho vůbec nevšímal. Nakonec mu sousedé tak dlouho bušili na dveře, dokud jim neotevřel a nenechal je poloprohnilé zvířecí tělo odstranit.

Nejraději měl kuřecí křídla z rychloobčerstvení odnaproti. Vlastně jedl málokdy něco jiného. Snesl je i studené. Vždy si jimi naplnil ledničku a mrazák a to mu vydrželo asi na

měsíc. Teď k ní zamířil také. Vyndal si dvě a snědl je.Uvědomil si, že v lednici jich zbývá už jen pár. A víc jich také nebude, už nikdy. Kiosek U  Nádraží právě zavřeli.Tahle událost ho bolestivě zasáhla.Teprve teď si jasně uvědomoval, jak moc mu bude podnik chybět.

Připadalo mu, že život(nebo aspoň to, co z něj zbylo) začíná pomalu, ale nevratně ztrácet cenu. Blížil se krach na burze existence. On a jeho život nikdy nikoho nezaujal, ale nejmíň asi jeho samotného. Zvykl si "přežívat", bylo to pro něj mnohem snesitelnější a méně bolestivé než "žít".

Zaslechl za sebou nějaký šramot. Otočil se a uviděl dívku. Přesněji řečeno, byla by to dívka, kdyby jí místo hlavy z krku nevyrůstala velká, bílá sedmička. Chtěl se zeptat proč zrovna sedm,ale... Náhle si vzpomněl na události, jež se staly před půl hodinou a na jeho tváři se mihl náznak spokojeného výrazu.

Na tuhle chvíli čekal dlouho, moc dlouho a stejně tak dlouho si ji chtěl taky vychutnávat. Mocně se napil piva a zahleděl se na ni. "Tak takhle vypadá..." hlas se mu zlomil spolu s proudem slz, které mu vytryskly z očí. Pochopil totiž, že se dočkal.