„Františku, divný to se mnou je, člověče. Pamatuješ, jak jsme se smáli, když jsi ještě chodil na fakultu, že mě jednou dostaneš do odborný péče? No, neříkám, že jsem jako mešuge, teda aspoň ne úplně, ale mám problém.“ Muž kolem čtyřicítky, popelavý obličej, nějaké šediny, do telefonu.

„Takhle mi nic nevysvětluj, ve středu odpoledne mám prázdný kanape, udělám ti cenu, kámo, chacha cha..“ odpovídá sebejistý chrapot telefonního sluchátka.

„Dobrá, budu tam“.

Ve smluveném čase na smluvené pohovce. Ordinace je to pěkná, poklidně zařízená, po zdech jsou rozvěšené obrázky v pozitivních barvách a reklamní plakátky na antidepresiva. Kdyby to snad někomu nedošlo, že se nachází v ordinaci známého psychiatra Františka.

„Tak to na mě Jiří vyklop, problém, problém.“

Posadí se, když se již byli přivítali.

„Těžko se mi o tom…“

„Hele, takhle začíná každej, to vynech, jo, vo co de?“

„No, sebejistota, myslim, že nejsem dost sebejistej“

„No, tos nebejval nikdy, né?“

„Jasně, ale ono se to čím dál zhoršuje, v práci, doma, prostě všude, každej si se mnou, Františku, každej (!) si se mnou dělá co chce a co myslíš já? Sklopim hlavu a nevozvu se. Nebo tuhle…“

Doktor si mne unavené oči, jak jsme zvyklí vídat ve filmech, brýle si pro tu chvilku vysadí na čelo. Poslouchá, taxametr běží.

„Jirko a tady bych tě přerušil, hele, a ty nejseš schopnej říct vlastní ženě: mám taky svůj život, potřebuju občas zajít na kus řeči do hospody? Zkus to někdy“

„Jo, to neznáš Zdenu, člověče, z ní se stala tak rozhodná ženská…..“

Debata se odvíjí dál ve stejném duchu. Jiří mluví, doktor občas kývne, řekne naučenou frázi.

„Rada lékaře: cvičení k posilování sebedůvěry. Vychloubej se. Normálně si vymejšlej příběhy, smyšlený, rozumíš a vyprávěj všem, třeba jak si ulovil kapra desetikilovýho, lovecký historky jsou dobrý. Nebo – tak jsem mu teda od plic řek, co si vo něm myslim.“

„Dobrá, Františku, spal jsem s tvojí ženou.“

„No vidíš, jak ti to jde, mozek je třeba provětrat, člověče zlatej, tam toho je ukrytýho a my vo tom nemáme ani ponětí, tak dál, povídej, ať si to nacvičíme, jaká byla?“

„No, řeknu ti, byla skvělá, takovej sex jsem neměl od střední.“

„Chyba, Jiří, abychom někam postoupili…., musíš tím pohrdat, prostě jsi jí dostal, vzdala se tvýmu šarmu, ale dobytá pevnost je pro tebe bez půvabu, vzpomeň si na nějakej film, kruci, vo lásce. Hele a taky bys moh klidně něco napsat, nějakou povídku krátkou, vypsat se z toho, chápeš, nebyl bys první, pak to spolu jako rozebereme, no.“

Ticho.

„Dobrá, teď jak nad tim přemejšlim, nechceš třeba začít s těma rybama, to se fabuluje líp, takový ty odborný věci znáš, co, tys přece chytal, ne? Hele, z cvičnejch důvodů, co?

Ticho.

„No, já mam taky svý problémy, myslíš, že nemam? A jaký, jenže vo to je to horší, že vidim, jaký konce to bere, dnes a denně. No, kvůli tomu tady ale nejsi, ne, tak se budem soustředit na tebe, hm? Tak do práce, kde jsme to skončili?“

„ Mám dojem, že jsme skončili, Franto.“

Ticho.