HáDé! (Občasný)

Až na to pokakaný pozadí...(asi vnučky :-) )...a pak...co básník, to jiný vesmír, že?

***** (Občasný)

...Oči máš průhledné

   jako děti

   co jsem ti

   slíbila porodit. ...

...Poprvé holícím strojkem

   mizí kudrlinky, řeka vlasů

   ztuhla, noa co, je vlasopad....

:)

ouvej (Občasný)

no jo, to je poněkud slabší pasáž - s tím třením, kurnik. :-)

A co jazyk, že je takový trapně obyčejný, nevadí?

Kelly (Občasný)

Jo, ta část s rybami - taky mi tam nějak nezapadá... něco se ti zdálo, ale je to mimo zbytek básně, jaký vztah to má k vinobraní dětí? Co by se stalo, kdybys ji vypustila? kdyby byla po teple plavém slunci nízká chalupa? :o)

Pointa moc pěkná :o)

Naty (Občasný,Redaktor)

A to má znamenat co jako?

g morr (Občasný)

Můžeš, Vio. Například můžeš opatřit knihu vlastním úvodem a doslovem. A jiné. I básnička může vtupovat do složitejch vztahů s dalšíma textama... a je jen na autorovi, jestli nějaký takový texty dodá... a na čtenářích, jestli mu na to skočí... případně jestli text spojí s dalšími a dalšími texty... možné to je. A o "legitimitě" takového kroku nemá cenu se bavit.

Ale já to třeba moc rád nemám :)))) Většinou se musím ptát, proč má někdo zapotřebí ke svýmu textu lepit i tak krátkej přílepek, že datum a místo vzniku :)

Uhu.

hajka (Občasný)

Pro mě všechno důležité řečeno a oslovující..

I když psáno obyčejným jazykem, tak jak zobák narost

Vio (Občasný)

ouvej, ještě se Ti ani náznakem nepodařilo dokázat, že je moje vnímání poezie "úzké", ač jsem Tě o to žádal

Jestliže si Ty říkáš, že věci jsou správné, protože je tak cítíš, je to Tvoje věc. Já se snažím to nedělat a přistupovat k poezii objektivně a nehodnotit pocity lidí, ale způsob, jakým se je snaží přeměnit v dílo. A v tom je sakra velký rozdíl.

ouvej (Občasný)

Kurnik.

Už nikdy nebudu galantní - tohle jsou ty konce. Člověk se snaží zmíznit trochu tu trpkost sdělení, že někdo nedohlédne - "no, nic si z toho nedělej, šmudlo, dyk já taky nedohlédnu" a tohle je výsledek.

Nu což.

Naty (Občasný,Redaktor)

Já bych, s dovolením, řekla, zásadně neškrtat.

Každé slovo tady voní. Životem, ženstvím, nespoutaností i smířením. I ta nízká chalupa.

Chápu, že to nemusí oslovovat každého, ale mě to rozhodně oslovuje. A velmi příjemně.

ouvej (Občasný)

Tak jsem si na tvých kritikách uvědomila chyby, které občas dělám já, když čtu cizí básně - a hodnotím je jen svými zkušenostmi a svým pohledem na svět - a poezii vůbec.

Ty bys chudince autorce - když už se konečně prodere, proplave - tou vodou - proti proudu, proti času - očištěná - tak bys ji sebral tu chalupu - kam se sehnutá vrací.

Nemusíš vnímat kontinuity - ale zcela evidentně jsem ji vnímala já - a vnímají ji čtenáři.

:-)

ouvej (Občasný)

Usnu - v té šedi svého života. A proplouvám - od toho místa, kde řeka ústí do moře - proti proudu zpátky - až tam - k té čistotě - pro mě je symbol příroda, statky, nízká chalupa, zkameněle tam sedí ten - s průzračným zrakem. Vcelku jasná linie.

Najednou - i ten marast, ty chuchvalce prachů a chlupů - jsou zářivější - těmi konečky vlásků mé vnučky - takto vnímáno: vždyť jsem šťastná. :-)

Jak jednoduché sdělení. :-)

Vio (Občasný)

g morre, v tom případě ale pro mě text postrádá jistý důležitý rozměr a to schopnost obstát jako solitér. Jistě může být součástem nějakého celku, v jehož kontextu dostane jiný a obsáhlejší význam, ovšem jsem přesvědčen o tom, že jako dílo by si měl vystačit sám. Většina autorů ode mě nemůže očekávat, že budu znát jejich životy a osobní kontexty, abych byl schopen obsáhnout dílo bez pomoci. Samozřejmě tam kontext být může, ale měl by být zabudován tak, aby jeho neznalost nerušila vnímání díla. O to se snažím třeba já.

ouvej, proboha a jak jinak chceš hodnotit dílo, než jen na základě vlastních zkušeností? S těmi si přece musím vystačit, než získám (získám-li vůbec) nějaké jiné.

To, že vnímáš kontinuitu Ty, opravdu není důležité. Jestli ji vnímají čtenáři je přinejmenším sporné. Chtěl bych mít Tvou sebejistotu. Já například vím o dalších, kteří ji v tomto konkrétním případě stejně jako já nevnímali.

Naty, napsala si: "Chápu, že to nemusí oslovovat každého, ale mě to rozhodně oslovuje." Opět zaklínadlo "oslovuje". Ale o tom tady přece vůbec není řeč! To dílo mě mohlo oslovit taky, ale to neznamená, že je bezchybné a dokonalé. Nebudem se bavit o pocitech, ale o co nejobjektivnější míře hodnocení.

ouvej (Občasný)

Je to zcela jednoduché - protože za tvým a mým úzkým vnímáním poezie to kvasí jinak - hlouběji, mělčeji, co já vím jak - ale jinak. Pokud zavřeme oči a nechceme vidět, jak ploší se stáváme, jak okleštěný je nás způsob vnímání poezie. Vede to k tomu, že si řekneme: Tohle jsem já. Tohle je správné, protože já to tak vnímám, cítím. Jestliže já jsem správný - všechno ostatní je špatné.

Dělám to taky. Je to legrační - ohánět se těmi, kdo taky nevnímali kontinuitu.

Stejně jako je legrační, když se já oháním těmi, kdo ji vnímají.

ouvej (Občasný)

Kelluško, víš co je úsměvné? Že mi do pošty chodí diskuze od Egilova dílka a současně tyhle. Zdá se mi to, nebo si to skutečně mírně - jen mírně odporuje? Že zatímco u Egilova díla odmítáš myšlenku - a hledáš přece jen tu krásu a poezii, u mého vyžaduješ logiku a řád příběhu. Že zatímco tam vyzdvihuješ čtenáře - kteří krásu našli, tady je mírně, mírně podezříváš, že nehledali, nepřemýšleli. Normálně bych to takhle do kontrastu nestavěla - to jen že se mi to v poště takto úsměvně skládá pod sebe.

Nemusíš se hájit - to je ta ironie - která se občas vyvrbí, aniž bychom ji čekali.