TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 1.12. Iva

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

> Filosofie

>		Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Co je špatně na náboženství?
Autor: Drosophila (Občasný) - publikováno 11.4.2004 (10:21:17)

three mile smile (Občasný) - 24.4.2004 > jestli dovolíte, vnesu sem trochu hodně nevědecký laický pohled, ale myslím , že je ho tu třeba:) zeframovi budou asi vstávat vlasy na hlavě, ale co:)) nerad bych tu ovšem začal sáhodlouhou diksuzi.. je nutné si uvědomit, že problém není v náboženství, ale v člověku..náboženství, stejně jako stav celé planety, životního prostředí, kultury atd. je jen následkem, odrazem lidských činů, defacto skutečné tváře našeho lidství..stav planety a všech vztahů na ní je vlastně obrazně stavem lidské duše. náboženství bych do toho proto z tohot pohledu vůbec netahal, protože to je jen důsledek, článek v řetězu příčin.. spíš bych si položil jinou, zcela prozaickou otázku: byli ti sběrači a obyvatelé jeskyn štastní? jsme dnes štastnější? o co štastnější a smysluplnější, plnohodnotnější je náš život dnes, než tehdy? dostali bychom se zřejmě k argumentům o všemožných relativně prospěšných výdobytcích, které ovšem přinášejí pozitivní odpověd jen zdánlivě. kam jsme to za tu dobu dotáhli, o co jsme dokonalejší? a kolik z nás? jaké procento obyvatel země se má dnes skutečně dobře a vede onen pohodlný život? a kolik strádá? a trpí za to celá země.. drosophilo tys řekl, že člověk nabyl schopnosti, které mu pomohly se vymanit ze zpětné vazby..já bych spíše řekl, že si to člověk jen myslí, ale že ji nelze ošulit:)) právě skutečným cílem duchovních nauk je vymanění z těchto přírodních vazeb, ačkoli dnes to již není téměř patrné.. to, co kdysi bylo živoucí a smysluplné, se dnes může jevit jako sobecká slabost, přežitek..to ovšem neznamená, že to nefungovalo a nefunguje..stejně jako když nebudu používat nohy, zeslábnou a zakrní mi, po pár generacích už zbydou jen pahýly, o kterých nikdo nebude vědět, k čemu sloužily..podobné je to i s duchovní stránkou člověka. smrtelnou ránou byl osvícenecký rozum několik století nazpátek, který už vlastně jen konstatoval, že je tu jakýsi nefukční pahýl, náboženství.. to ovšem taky znamená, že tím, že se člověk redukoval na biochemický mechanismus, pokouší se realizovat pouze ve hmotě, zrychlujícím se tempem vykořistuje vše kolem sebe.. tím postupně přestal postřehávat některé důležité vztahy a zákonitosti, které se nyní jeví jako nesmylné a neexistující.. tak je to třeba i s teorií evoluce, která se může zdát funkční, ovšem pracuje opět jen s hmotou, jednou úrovní..problém je v tom, že člověk logicky i své nástroje poznání redukoval pouze na ty, které poznávají a zkoumají právě jen jednu úroven - měří a váží. a opět - duchovní nauky slouží jako nástroj k poznání jiné úrovně, jinými nástroji nezměřitelné a nezvážitelné.. dnes nevíme, jak je použít, nemůžeme z nich tedy čerpat a můžeme je s osvíceneckým úsměvem přezírat jako směšné báchorky..právě proto, že ty námi preferované metody na námi preferované úrovni zdánlivě fungují a zdánlivě vše vysvětlují. typickým příkladem této zdánlivosti je vědou přijímaný prvek náhody, který není nic jiného než neznalost širších vztahů. takže souhlasím s tím, že jsou tu určité univerzální zákony, které jsme my nyní schopni do určité míry popsat a poznat. a do určité ne.. i přesto je docela patrné, že něco není v pořádku, že je to pořádně vychýlené z rovnováhy. tak, jako ta populace jelenů, nahoru a dolů, tak je to i s námi, my se z toho nevymanili, jen jsme přišli na způsob, jak to zkomplikovat:) dochází k náslinému vychýlení na jednu stranu, což je možná dáno právě tím, že člověk se seberalizuje ve světě složkami své bytosti, které sem nepatří, narozdíl od jelenů, kteří je v takové míře nemají:) prostě se od jelenů lišíme a pochybuji, že je to důsledek darwinovy teorie:) trochu jako když se natahuje guma, čím je napjatěší, tím víc síly a křeče je potřeba vložit pro další postup, až to nakonec víc prostě nejde, musí dojít k radikální změně, narovnání poměrů. já mám pocit, že právě v posledních staletích, resp. desetiletích je stále zřejmější ta křečovitá síla před kritickým bodem. takže bych řekl, že si nemusíme dělat starosti s tím, jak to napravit, my už budeme docela přirozeným způsobem napraveni, akorát asi hodně bolestivě:) druhou cestou by bylo, jak už máš v článku: být takoví, jací už jsme byli..což je ale momentálně bez dalšího téměř neschůdné. je mi jasný, že se s příznivým ohlasem asi nesetkám, psal jsem to spíš proto, abych trošku rozšířil spektrum názorů, když už je to v té rubrice "mystika, filozofie":))) dík za shovívavost :)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli three mile smile
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game