pupeční šňůra

odlepit se od hnízda a padat a padat.

snad je tam pochopení v tom světě.

provazy se zpřetrhávají, železa praskají ve své podstatě,

veliký vichr odnáší stožár do neznáma.

co nás čeká? kolik nás vzlétne?

naše životy jsou domečky z karet,

chtějí držet pohromadě, opírají se o tenké hrany,

kloužou v zatáčkách a modlí se ať nevylétnou z dráhy.

„… mámo já to chtěl vždycky zkusit, každej musí….“

stojíme na startovní čáře, někdo už běží, a další ho předbíhá.

vykročím.