Nezbývalo nic jiného, než se nějak pokusit přemoct toho kostlivce. Písečná stěna se k nim ale zezadu blížila velmi rychle. Abraham teď stál vedle profesora Lithursta a čekal, co udělá.
"Nuže, Abrahame, musím se pokusit o nějaké mocnější zaklínadlo. Nevím ale, jestli se to podaří. Ale není času nazbyt."
Profesor napřáhl ruku, na které měl prsten.
"MER AKAN TIUS LON PERVAL."
Kolem prstenu se začala shlukovat nažloutlá mlha, která hned v následujícím okamžiku vyrazila ke kostlivci. Ten se však jen zasmál a opsal ve vzduchu svým bumerangem velký kruh. Mlha už byla skoro u něj, když v tom zmizela. Odpověď na to, kam zmizela, se dozvěděli hned vzápětí. Za profesorovými zády se totiž objevil zářivý rudý kruh a mlha vylétla hned vzápětí a zasáhla ho naplno. Profesor okamžitě ztratil vědomí a padl k zemi. To už byla písečná stěna opravdu velmi blízko. Prsten začal modře zářit a v příštím okamžiku se sesunul z profesorova prstu a proletěl vzduchem přímo Abrahamovi do dlaně. Ten sice nevěděl, co si přesně počne, ale hned si ho nasadil. A pak, snad to bylo nějaké vnuknutí, už věděl, co musí udělat. Napřáhl ruku k obloze a opsal s ní oblouk. V té chvíli už obloha nebyla jasně žlutá. Začala najednou hrát všemi barvami duhy. Pak z oblohy sjel blesk a udeřil do kostlivce, který vzplál a nezbylo z něj nic, než hromádka popela. Písečná stěna se zbortila. Rychle se sklonil k profesorovi, aby zjistil, jak vážný je jeho stav. V té chvíli ovšem prsten opět modře zazářil a okolo obou se vytvořil vzdušný vír a oni se vznesli do vzduchu.

                                                                                     ***

Letěli už dobře hodinu, když opět začali klesat. Po dalších pěti minutách přistáli a vír, který je obklopoval, zmizel a Abrahamovi se naskytl vskutku impozantní pohled. Přistáli totiž na nádvoří nějakého obrovského hradu. Kolem nich se do nesmírné výšky zdvihaly masivní hradby, které byly zakončeny četnými hláskami. I samotné jádro hradu bylo impozantní. Dlouho si ho však prohlížet nemohl, protože se před nimi zhmotnil nějaký stařec, oblečený v dlouhém plášti s kápí temně rudé barvy. Dřív, než vůbec něco řekl, napřáhl ruku. Z profesorovy hrudi vystoupila ona nažloutlá mlha a rozplynula se.
"No, teď už stačí, aby Benjamin nabral zase trochu sil. Hlavní ale je, že se zcela uzdraví."
Hlasitě tleskl a v tom rychle přiběhlo několik velmi prostě oblečených lidí a nesli nosítka. Svižně na ně profesora naložili a než mohl překvapený Abraham říct jediné slovo, zmizeli s ním v hlavním vchodu do hradu.
"Buď bez obav, Abrahame, bude o něj postaráno a ještě dnes se k nám, myslím, připojí. Ale vidím v tvojich očích zmatek. Následuj mě,musím ti toho spoustu vysvětlit."
Pak už na nic nečekal, otočil se a zamířil ke vchodu. Abraham ho nejistě následoval, ale přece jen mu do jisté míry důvěřoval, když viděl, jak rychle zbavil profesora účinků kouzla, které proti němu kostlivec obrátil. Vešli do vstupní síně, odkud na protější straně stoupalo schodiště potažené kobercem stejné barvy, jakou měl starcův plášť. Zřejmě to byla jeho oblíbená barva. No, do tohoto prostředí se ale dobře hodila. Vystoupali po schodišti a v sále plném brnění a různých historických zbraní zahnuli do dveří po jejich pravé straně. Dostali se do útulně vyhlížející místnosti, která byla podle všeho pracovnou. Stařec neváhal a usadil se do křesla za dlouhým mahagonovým stolem. Gestem vyzval Abrahama, aby se posadil do druhého křesla. Ten se posadil, ale ještě nějakou chvíli se rozhlížel. Byla zde velká knihovna, která zakrývala celou jednu stěnu až ke stropu. Na protější straně stálo několik velkých skříní, jak jinak, temně rudé barvy. Stařec ho nějakou chvíli sledoval, pak promluvil.
"Dobře, rád bych rozptýlil veškeré tvoje pochybnosti, takže se mě nejprve můžeš ptát, na co budeš chtít."
"Tedy, sice mě tohle všechno postupně přestává překvapovat, ale dost by mě zajímalo, odkud znáte profesora a mě?"
"To je příhodná otázka. Odpověď je trošku delší, ale pojďme na to. Tak, nejdřív bych asi měl říct, jak jsem se poznal s Benjaminem. Je to už víc než 40let, kdy se z jedné dimenze osvobodil obzvlášť nebezpečný mág, který si říkal celkem prostě, Zatratitel. Je pravda, že jsem měl moc ho porazit, bohužel by to ale výrazně narušilo Velký řád. Ale o tom až později. No, potřeboval jsem pomoc někoho, kdo byl předurčen jako médium. A takovou osobu jsem našel v Benjaminovi. Bylo mu tehdy 16. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem ho přesvědčil, aby mi pomohl, ale podařilo se. Společně jsme Zatratitele zneškodnili. Rozloučili jsme se pak, ale čekal jsem, že se ještě někdy setkáme. A teď, odkud znám tebe. Vlastně tě znám jen trochu. Sleduju tě teprve posledních pár dní, ale už předtím mi o tobě vyprávěl můj nejlepší přítel, Raymond Lade, tvůj prastrýc. Pamatuješ si vlastně na něj?"
"No, když jsem byl malý, tak jsem slyšel, jak se o něm baví dědeček s tátou. Byl to prý blázen a zrovna v té chvíli zmizel beze stopy. Ale nepamatuju si ho."
"Hm, blázen to rozhodně nebyl. Byl to jeden z nejmocnějších mágů. Ale to se vaší rodině moc nelíbilo. A to zmizení, to byla dost velká smůla. Tehdy ještě nebyl tak mocným a použil zaklínadlo, které se mu nepovedlo. Prsten ho přenesl na jiné místo a do jiného času a ke všemu na několik let ztratil paměť. Nezáviděníhodná situace, ale on ji přečkal."
"Říkal jste prsten? Máte snad na mysli ten prsten,který mám teď já?"
"No, přesně ten. Ale abych to stručně dopověděl. Když se po 12letech dostal zpátky, prsten už u sebe neměl. Nechtěl mi toho moc říct, ale z toho, co mi prozradil, jsem pochopil, že prsten schoval tak, že se v pravou chvíli dostane k jeho právoplatnému nástupci. Také mi řekl, že vložil na prsten kouzlo, které jeho nástupce dovede ke mně a do té doby ho ochrání před nepřáteli. Jak už ti došlo, tím nástupcem jsi ty."
"Ale proč já?"
"To je jednoduché. Máš totiž nesmírnou duševní sílu. Sám sis to ale už přece vyzkoušel. Tehdy to odnesla jedna žárovka."
"Ale, jak o tomhle víte? Vy mě sledujete? A jestli ano, proč jste nechal Salmona, aby na mě zaútočil?"
"No, když jsi dostal prsten a notes, ještě jsem o tobě nevěděl nic. Ale jakmile jsi poprvé odříkal zaklínadlo, okamžitě se na chvíli narušil Velký řád. Určitě sis nemohl nevšimnout té změny počasí. Pak už jsem byl připraven. Když pak vyslovil zaklínadlo Benjamin, už jsem o tobě věděl. A od té doby tě sleduju. Nebyl jsem ale sám. Salmonus sice není tak dobrý, jak si o sobě myslí, ale protože už se dost dlouho snaží prstenu zmocnit, ví o něm hodně. Proto byl rychlejší než já. Ale prsten tě ochránil, takže se všechno zdálo být v pořádku. Nečekal jsem, že tě přenese k poslednímu skeletonovi z řádu Zatratitele. Tam jsem bohužel nemohl. Ale kouzlo, které na prsten vložil Raymond, bylo dost mocné. Ovšem, jen v tvých rukou. Naštěstí to Benjamin přežil."
"Skeleton z řádu Zatratitele? Já myslel, že jste říkal, že jste Zatratitele společně s profesorem Lithurstem přemohli?"
"Ale samozřejmě, jenže ne všechny jeho stoupence jsme mohli dostihnout a potrestat. I když, v podstatě se potrestali sami. Musí se od té doby ukrývat v malých dimenzích, které jsou ukryté tak dobře, že ani oni sami už se z nich nedostanou pryč. A tenhle skeleton utekl s pomocí Salmona."
"Proč jste tedy nepotrestali Salmona? Nebo ho nepřinutili, aby vám prozradil, kde se ten skeleton ukrývá?"
"No, zase to nebylo tak jednoduché. I jeho čas přijde. Doufám, že se nám to podaří s tvojí pomocí."
Dřív, než mohl jejich hovor pokračovat, otevřely se dveře a vešel profesor Lithurst:
"Jsem rád, že mám tu čest se s vámi opět setkat, Velký mágu."
"Ale Benjamine, nač ty formality. Ale dobrá tedy. Jsem rád, že mohu využít tvoje služby, Knolomosi."