drfaust (Občasný)

Já bych se vyjádřil především k nekonzistenci formy....

Domníváš se, že vázaný verš, verš vystrojen pravidly, přesností atd. je něco, co svým vnitřkem... svými souvislostmi sedí k dávení slov, k uzlům? Zdá se mi, že přestože byl literární teorií termín vnitřní formy zavrhnut, tak toto je přesně ten případ, kdy na ni došlo. Mě to ruší. Nemyslím si, že by to vyjadřovalo tu správnou nemožnost, nedosah...

Naty (Občasný,Redaktor)

Tak především, dík za poznámku. Vždycky potěší, když někdo dílku věnuje zamyšlení a pár slov.

Přesto budu oponovat. Neber to jako útok. (Ta poznámka mi sice mezi mnou a tebou přijde zbytečná, ty víš, že já neútočím, ale ve stávající atmosféře, si ji nějak nedokážu odpustit.) Prostě nesouhlasím s tvým názorem.

Domníváš se, že vázaný verš, verš vystrojen pravidly, přesností atd. je něco, co svým vnitřkem... svými souvislostmi sedí k dávení slov, k uzlům?

Domnívám se, že ano. Vázaným veršem byly v historii poetického vyjadřování popsány daleko dramatičtější, rozháranější apod. situace, než je dávení a uzle slov. Přesto to nikdo nepovažuje za nekonzistenci formy.

Kdybys otázku položil tak, jestli se nedomnívám, že současný stav různosti forem neumožňuje výběr způsobu, který by více podtrhoval obsah, pak bych musela připustit, že ano.

Přesto jsem zvolila něco, co by se dalo nazvat pevnou formou, i když ne v její klasické podobě.

Je to kvůli první půlce. Původně jsem napsala jen těch šest řádek (neodvažuji se to nazvat verši). Podle mě tahle část svým způsobem obsahuje základní nosnou myšlenku v uceleném vyjádření, kde ji forma nijak neruší.

Pak se mi ovšem trapně zazdálo, že je to příliš krátké, a že bych mohla nabídnout nějaké vyustění, ne-li náznak vyřešení situace, a přiznávám bez mučení, že tady už jsem podlehla formě. Prostě jsem to odflákla. Rozhodně by tomu pomohlo, kdybych si s tím víc pohrála. Drhne to, ruší to, a je to plytké. Jakoby napovrchu, narozdíl od první půlky.

Mimochodem, názvy vymýšlím v drtivé většině až na konec. Proto ten název souvisí spíš s druhou půlkou textu a v celkovém vyznění může působit rušivě.

Jenom jsem chtěla vysvětlit, jak došlo k tomu, že jsem zvolila právě tuhle formu.

drfaust (Občasný)

...možná jsem měl tu otázku vskutku formulovat jinak...

ale s jednou věcí nesouhlasím - dávení slov...

nesouhlasím s výtkou, že vázaným veršem byly vyjádřeny ještě dramatičtejší, rozháranější situace v tomto smyslu:

slvo jako téma  (řeč, jazyk, komunikace) se myslím dostali do poředí zájmu básníků až ve dvacátem století... ovlivnili je v tom především různé krize naší apolečnosti, které jsem začali prodělávat... a to nastalo  až v době nástupu volného verše... - jinak to taky souvisí s celkovým obratem ke zkoumání jazyka... viz jazyková (analytická) filozofie... a proto si myslím, že výtka, že byly popsány dramatičtější situace jaksi nesouvisí s podstatou mé kritiky

jinak s tou otázkou máš asi pravdu... měla znít jinak

a ještě naokraj - právě ta místa, která jaksi drhou nejkrásněji, smyslově, vyjadřují ono dávení:)) fakt

Naty (Občasný,Redaktor)

Ach, jo. Souhlasím tak na půl. Ale to je spíš na osobní živou diskusi. Písemná polemika v sobě vždycky nese  určité riziko špatného pochopení, nebo přinejmenším odlišného chápání formulací. Bude-li vhodná situce, můžem se k tomu problému vrátit po prázdninách na nějakém posezení.

Zatím opravdu upřímně děkuji za připomínky.