|
| |
 |
|  |
Chtěl bych zde v několika málo úvahách rozvést jednu základní myšlenku, nad kterou si již hezkou řádku let lámu hlavu a která mi dnes nějak nedala spát, a tak jsem vstal a napsal tyto první řádky. Ta otázka zní: „žijeme svobodně?“.
Pokud si dávám za cíl nějakou myšlenku rozebrat, měl bych nejdříve definovat základní pojmy, tedy pojem života a pojem svobody. Na tomto místě to však zatím dělat nebudu, zkusím vám ale pro začátek položit pár zkušebních otázek, jenž s hlavním tématem bezprostředně souvisejí.
Proč čtete tato slova? Myslíte si, že je čtete dobrovolně? Co vás přimělo k tomu, abyste se dostali až sem? A proč čtete dál? Myslíte si, že stále jednáte zcela svobodně nebo že vás nyní začínám tak trochu ovládat? A pokud s vámi manipuluji, proč tedy přesto čtete dál? Líbí se vám snad, že jste ovládáni, že váš život někdo řídí a že odpovědnost za něj proto nenesete tak úplně sami?
Ale dost už. Rozhodně vás nechci zbytečně a hloupě dráždit ani s vámi manipulovat, chci jen společně s vámi rozebrat názor na to, zda člověk (nebo spíše obecně bytost) může žít zcela svobodně či je jeho existence z větší míry okolním světem ovlivněna nebo dokonce zcela předurčena dávno před jeho narozením.
Tak to by jako úvod mohlo stačit. Na závěr jen dvě slova: „pomerančový džus“. A ti, kteří teď dostali chuť na pomerančový džus nebo třeba jen dostali žízeň a ptají se, zda jsem ji z větší míry způsobil já či zda ji zapříčinila jejich vlastní a neomezeně svobodná duše, nechť čtou mé úvahy zase někdy příště...
|
|
|
