Při blažených jemně extatických pocitech mi ve snu Duchovní síly ukázali, jak principiálně funguje transformace. Jsou v ní obsaženy stejné archetypy v posloupnosti jaké známe z klasických českých pohádek. V každé jsou zdůrazněné jiné překážky a překonání určitého základního problému hrdiny. V meditativním snu mi vše rozložily ještě více dopodrobna, hlavní archetypy na podsymboly i s jasným procítěním toho, jak mezi nimi probíhá energie, jak na sebe vzájemně působí a transformují se.

 V určitém bodě cesty vnitřní transformace je klíčové se zaměřit a přijmout archetyp pravdivosti a vnitřní upřímnosti k tomu jak se věci mají. To bylo symbolizováno královnou-pannou se vztyčeným, dokonale ostrým mečem. Hranice mezi jasností-pochopením a zamlžeností-sebeklamem je totiž jasně daná. K vnitřnímu náhledu pravdy je tedy potřeba přistupovat s určitým odstupem vůči sobě samému i svým touhám a s nezaujatou čistotou panny. A s otevřením se vládě královny, protože jde hlavně o vnitřní ochotu pravdu přijmout, cele akceptovat, aby zavládl její „duch“. Pak  se objevil archetyp Lásky, bez kterého nelze plně přijmout čistou Pravdu. Před Ní totiž vždy stojíme jako neznalé děti. Ta je vždy pro ego a tím i duši zraňující svou jasností i ostrostí, kterou nám odnímá naše iluze a stíny, na nichž jsme byli závislí ve sví omezenosti. Síla Pravdy tedy vždy musí být vyvážena sílou Lásky, jakožto všeobjímajícího principu bezvýhradného přijetí (ztotožňujícího se soucítění) toho, co je vně i uvnitř bez jakékoliv další reakce, která by o ní byla odtržena.

Dále se mi ukázal konkrétní příběh s postavami v archetypální,  pohádkové podobě, jako ukázka toho, jak to funguje v nás. Bylo to tak jasné, jako v šachové partii, protože nic se nevymyká působení archetypů.