Na počátku minulého století secesní cudnost spolu s kulturním přetlakem způsobila, že v Buloňském lesíku začali řádit takzvaní intelektuální exhibicionisté. Po večerech číhali na nicnetušící pařížské občany, kteří tam chodili venčit své písky s natupírovaným ocasy. Následný postup byl vždy týž: Intelektuál vyskočiv zpoza stromu rozevřel svůj dlouhý kabát, obnažil knihu s názvem ku příkladu Teorie literatury či něčeho jiného a jal se před nedobrovolným publikem ukájet hlasitým předčítáním. Agresivnější jedinci pak pod pohrůžkou psychického násilí nutili své oběti, aby zformulovaly svůj vlastní názor na daný intelektuální problém. V případě těch natvrdlejších ubožáků to trvalo až do ranního kuropění.

Tento fenomén se rychle šířil i za hranice země galského kohouta. Během několika měsíců britští intelektuálové zcela vytlačili psa baskervilského z jeho teritoria a za několik let vypukly intelektuální orgie i v Riegrových sadech a na Petříně. Evropou kráčel strach. Obyvatelé velkoměst, mnohdy lidé se sotva základním vzděláním, trávili svůj volný čas biflováním Krátkého úvodu do astrochemie a Dějin patologie zároveň a přitom se klepali hrůzou, že nakonec stejně narazí na exhibicionistu se slabostí pro kunsthistorii. Situace byla neúnosná.

Někteří odvážní Pařížané se přirozeně snažili na vlastní pěst bránit, přičemž se opět ukázalo, že nejlepší zbraní je hodně drsný útok. Tito lidé tváří v tvář rozparáděnému intelektuálovi udělali to samé co on. Také oni rozevřeli svůj oděv, avšak knihu nevytáhli. Jejich trýznitel při pohledu na prosté lidské tělo, které bylo samo o sobě tím nejpádnějším argumentem, většinou zavyl, odhodil bichli do křoviska a prchnul směrem do městské aglomerace. Spásný nápad založený na těchto zkušenostech se zrodil opět ve Francii. Právě tam byly založeny lidové milice složené z dobrovolníků, jejichž úkolem bylo vyhánět z parků prostým lidovým exhibicionismem exhibicionisty intelektuální. Ve třicátých letech se podobné řešení ujalo i u nás, jenže želbohu si nikdo neuvědomil, že se intelektuálové mezitím přestěhovali do kaváren. Proto až příště uvidíte obětavého milicionáře, jak se hrdinně obnažuje v parku a přitom trpí zimou a nudou, myslete na to, že to dělá jen a jen pro vaši ochranu, a vtiskněte mu do dlaně alespoň menší finanční obnos jako výraz díku.

Bečka, Karel: Marxismus exhibicionismus a jeho úloha v pokrokové společnosti, Praha 1955.